Čtenářské recenze

Hejzlarová Taj-ťün, Hejzlar Josef - Na Řece

Redakce (07.11.2011)

Trošku podivně asi zní tvrzení, že román „Na Řece“ je nádherný poeticky laděný příběh z doby druhé světové války, když kolem jsou masakrovány tisíce a tisíce civilistů. Je tomu ale skutečně tak. A to z jednoho prostého důvodu. Tento příběh je vyprávěn totiž dětskou hrdinkou.

A děti, přestože vědí, co se kolem děje, přece jen jsou stále dětmi, i s jejich touhami, hrami či fantazií. Přesně tak, jak to krásně napsala izraelská autorka Annika Tetzner ve své slavné autobiografické knížce o Terezínu „Červená stuha“ : „Všechno, co se dělo, pro mě představovalo normální dětství a Terezín byl místem, který jsem měla za svůj domov. Když se dívám zpátky, teď, když už jsem sama babičkou, jsem ohromená tím, jak tehdy dospělí okolo mě dokázali pro nás děti vytvořit pocit lásky a bezpečí. Chtěla bych, abyste si pamatovali, že děti v Terezíně byly docela obyčejné děti, takové jako vy, se stejnými pocity štěstí, smutku i strachu.“

Román  „Na Řece“ se sice odehrává v diametrálně jiném světě a kultuře, ale ve stejné „nenormální“ době druhé světové války. Je příběhem rodiny na útěku před „ďábly“ císařské japonské armády, která napadla Čínu a prováděla stejná zvěrstva jako nacisti v Evropě. „Západní noviny psaly o asijské krutosti, jako kdyby krutost potřebovala nějaký přívlastek! Nepotrvá dlouho a budou psát o Majdanku, Osvětimi, Lidicích …“

Hrdinkou je pětiletá dívka jménem Skořicová , či též Devátá, z kupecká rodiny Liových. Je to klasická stavovská rodina dodržující odvěké společenské rituály, které jsou pro Skořicou, její sestry a matku kruté a svazující. Opuštěny otce, protože maminka neporodila ani jednoho syna, skutečného dědice rodiny, se v útrapách války vydávají na tisíci kilometrovou pouť s davem dalších utečenců.

Očima malé dívky je nám prezentován svět Číny, jejich zvyků a obyčejů, které jsou v konfliktu s moderním myšlením maminky. Kolem zuří válečné běsnění, ale život jde stále dál. Útrapy života utečenců v neznámých zemích a městech se po měsících a rocích stávají běžnou realitou. Neustále letecké útoky a bombardování japonským letectvem jsou už přijímány s pověstnou asijskou odevzdaností osudu.

A v tomto koloritu zabíjení malá Skořicová vyrůstá, poznává nové členky rodiny, cizí lidi postižené obdobným osudem, začne navštěvovat školu, vnímá dospívání svých starších sester atd. Tyto dětské pohledy dokážou zjemnit dramata zuřící kolem, jenž ovlivňují existenci celé rodiny. Je to ale taky především ženský pohled, mužských postav v románu příliš není. Snad výjimkou je její otec, který  je uvnitřně rozpolcený díky jeho vnitřního cítění a zachování svého postavení v očích veřejnosti. To vše je nám vyprávěno krásným popisným jazykem, plných poetických výrazů vytvářených fantazií malého dítěte.

Tento výjimečný, až magický  román manželské dvojice Taj-tün (1932) a Josef (1927) Hejzlarových získal v roce 2011 Literární cenu Knižní klubu
udělovanou od roku 1996, kdy ji poprvé získal Rudolf Čechura za novelu „Šperhák“. Cena literární klubu je výjimečná v tom, že se uděluje zatím nevydanému dílu. A kromě finanční odměny (letos 100,000 Kč.) je pak vítězné dílo v nakladatelství Knižní klub vydáno.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček