Čtenářské recenze

Harald Tonollo – Smrtičovi 1: Temné dědictví

Redakce (14.01.2015)

Kde se jen vzala dvanáctiletá blonďatá holka v čarodějnické rodině, kde jsou všichni černovlasí a prostě „nenormální“? Ač je to skoro k neuvěření, narodila se v ní…

Občas se stane, vlivem nějaké genetické poruchy, že se dlouhověkým černovlasým čarodějnickým rodičům (například Prospeře a Patriciovi) narodí úplně obyčejný lidský potomek (například holka jménem Polly). A to i přesto, že už spolu mají naprosto normální čarodějnické kluky – dvojčata – Pankráce a Palmáce.

Vězte, že soužití Polly s touto, byť její vlastní, ale přesto náramně podivnou rodinou, není jen tak.

S rodinou Smrtičových, se seznamujeme u jejich večeře. Podává se salát z masařek plný důležitých vitamínů (proto ho mají každý týden) a jako dezert pudink z medúz. Jen Polyxena, zkráceně Polly, dostane obyčejné lidské špagety. Při večeři je rodině doručen doporučený dopis, z něhož se dozvídají, že zemřel strýček Drslav a odkázal jim svůj dům, včetně komorníka, zahradníka, kuchařky a Hanibala.

A tak se záhy přestěhují do Krásnohoří, do svého nově nabytého domu. Dokonce domu s bazénem! Potíž je v tom, že je to bazén vhodný leda tak pro čaroděje. Polly si ho opravdu užívat nehodlá… Navíc v novém domově nejsou světla. Čarodějové je nepotřebují, vidí i v noci, ale Polly? Všechno je tam pro ní hrozné, stejně jako je pro zdejší kuchařku hrozná představa vaření lidských jídel.

Polly chce odtud utéct a jediné, co ji tu nakonec udrží, je Hanibal. Maličký čokl se štěkotem a silou obrovitánského psa.
A později taky trochu jeden spolužák, jiný, než ostatní, co se jmenuje Pit Nick. Pita šikanují dva jejich spolužáci a když to Polly zjistí, rozhodne se mu pomoct. Spolu se svými bratry vymyslí lest v níž využijí i to, že jejich rodiče provozují pohřební službu. S pomocí zahradníka Gustava svůj plán zrealizují.

K tomu všemu najde Pankrác s Palmárem ve sklepení zděděného domu záhadnou knihu s názvem Magia…

Neotřelý příběh zaujme předškoláky (jako u nás doma) i mladší školáky, kteří s ní mohou, díky větším písmenům, trénovat samostatné čtení. To vyzkoušíme brzy s dalšími díly. :-)

Četné černobílé ilustrace Carla Millera a Isabele Metzen příběh krásně doprovázejí.

Autorkou recenze je Lenka Minaříková