Čtenářské recenze

Graham Brown - Černý déšť

Redakce (13.04.2012)

Pravděpodobně už jenom obálka knihy Černý déšť donutí přečíst si její obsah každého, komu jsou blízké dobrodružné příběhy, honby za poklady, objevování tajů dávných civilizací, nemálo napětí a odkrývání léty pohřbených tajemství. Myslím, že ten, komu je tento styl skutečně blízký, nebude Černým deštěm určitě zklamaný! První část příběhu mi trochu připomínala něco mezi Honbou za diamantem a Indiana Jonese. I zde nás Graham Brown přesune do nitra pralesa, bloudíme v labyrintech starověkých pyramid a hledáme dávné poklady, stojíme tváří v tvář domorodým kmenům, strachu a napětí. Každou chvíli máme pocit, že nás pohltí spáry temné džungle.

Postupem příběhu nám ale dochází, že jakákoli záměrná podobnost s jinými dobrodružnými příběhy tohoto druhu nebyla oprávněná a Černý déšť nabývá na osobitosti a navíc se stává čím dál víc neskutečně napínavý. Děj Černého deště běží, především v jeho druhé části, tak zběsile, že napětí z černých řádků knihy skoro čiší.

Na počátku stojí krystal, na němž jsou vyryty mayské hieroglyfy, a který se dostane do rukou Národního výzkumného institutu Spojených států. Po následném výzkumu institut zjistí, že v sobě krystal skýtá energii, která by snad neměla být vyčerpatelná, je navíc naprosto levná. Krystal byl nalezen v troskách jednoho mayského chrámu, a tak se právě tam vydává skupinka vědců pod vedením Danielle Laidlawovové. Na místo se dopraví s pomocí pilota Hawkera, který dříve sloužil u CIA.

Skupina musí čelit mnoha nástrahám, ať už v podobě děsivé džungle a jejích domorodých obyvatel nebo Kaufmanovi – zámožnému muži, který by rád tento zdroj energie získal. Vědci s sebou navíc přivezou další zvláštní věc…zvláštní tím, že odpočítává čas a posledním dnem má být 21.prosinec roku 2012…

První polovina knihy je věnována spíše seznamování se s různými postavami, které příběh utvářejí, a  jejichž osudy se postupně spojují. Ve finále pak Graham Brown osvětluje i jejich minulost, čímž vrhá vysvětlující světlo i na zápletku samotného příběhu.

Místy mi Černý déšť připomínal zmíněného Indiana Jonese nebo Predátora, napětím a džunglí pak trochu i honbu za diamantem. Osobně mě tento styl nikdy moc nepřitahoval, ale Grahamův příběh byl rozhodně poutavý, hutný, nabitý napětím, které se s blížícím se koncem stupňuje, byl exotický. Některé pasáže ve mně dokonce vyvolaly pocit strachu a obavy.

Brown sice nastiňuje mayskou legendu, hovořící o stvoření světa, ale pokud čekáte, že se dozvíte jednu z dalších revolučních teorií, pak doufáte marně. Kniha nemá za úkol obeznamovat s mayskou historií a fakty. To všechno Graham Brown pouze využívá, opírá o tato fakta svůj dobrodružný příběh.

Při čtení Černého deště jsem měla pocit, jako bych pomalu odhalovala skládačku. Jeden kousek se týkal toho, další zase onoho, napětí gradovalo s každým odhalením skládačky, až všechno do sebe pěkně zapadlo a dávalo dobrý smysl.

Na závěr bych ráda řekla, že dobrodružných románů je samozřejmě plno, ovšem Graham Brown vše pojímá naprosto specificky a  osobitě.


Autorkou recenze je Lucie Horáková

Booktrailer ke shlédnutí ZDE