Recenze

Geny versus výchova

Redakce (16.02.2015)
Geny versus výchova Geny versus výchova

Bostonská policistka D. D. Warrenová má nového nepřítele. Jmenuje se Melvin a není to člověk.

„Myslím, že byste měla pojmenovat svou bolest Melvin. Kurva, do hajzlu, Melvine. A kdykoli vás bude obtěžovat, křičte na něj. Nadávejte mu. Proč ne? Možná se skutečně budete cítit líp. Zjistíte, že když vaše já převezme nad Melvinem kontrolu, Melvin bude menší a vaše já silnější.“

Ano, Melvin je bolest. Bolest, která D. D. donutila zapomenout.

Detektiv Warrenová řeší novou sérii brutálních vražd, při nichž vrah své oběti – jde o mladé, svobodné ženy – stahuje z kůže v jejich vlastní posteli. Místo činu je pokaždé bezvadně uklizené, u oběti stojí lahev šampaňského a leží jedna rudá růže.

D. D. se psychopatickému vrahovi s růží dostane na stopu, ale když už si myslí, že ho skoro má, probudí se pod schody s naraženou hlavou a příšernou bolestí v ruce. Pamatuje si pouze záblesky. To vrací vyšetřování zpátky na začátek. D. D. je suspendována do doby, než se neuzdraví, a nadřízení ji donutí docházet na rehabilitaci.

Ruka D. D. Warrenovou pořád příšerně bolí, ale cítí, že postupně dělá pokroky. Oproti tomu její vzpomínky jsou stále zamlžené. D. D. proto na radu nadřízených začne chodit k psycholožce, aby by jí pomohla si vzpomenout.

Ironií osudu je, že D. D. dochází do ordinace doktorky Adeline Glenové, jež trpí vzácnou poruchou, kvůli které není schopná cítit fyzickou bolest. Jedna žena bolestí trpí, druhá bolest necítí. Není divu, že D. D. rady psycholožky zpočátku nebere příliš vážně.

Pak ovšem zjistí, že doktorka Glenová je dcera sériového vraha, který před čtyřiceti lety své oběti stahoval z kůže podobným způsobem, jako to teď dělá vrah s růží. Jenže její otec je desítky let po smrti, Adeline Glenová už má na světě pouze sestru. A ta si odpykává doživotní trest ve věznici s nejvyšší ostrahou, těžko může vraždit.

Všichni můžeme být dobří i špatní. Hrdinové i zlosyni. Silní a slabí.

D. D. Warrenová se ovšem nemůže zbavit dojmu, že řetězec odporných vražd s Adeline nějak souvisí. Doktorka Glenová se svým biologickým otcem strávila pouze první rok života, aby poté vyrůstala u pěstounů. Jenže nejsou geny silnější než výchova?

Pokožka, odříznutá v tenkých, spirálovitých proužcích. D. D. už o takových věcech slyšela. Dnes v jedenáct hodin dopoledne to poprvé spatřila na vlastní oči. Mladá žena, stažená z kůže ve své posteli. S lahví šampaňského na nočním stolku a jednou rudou růží položenou na zkrvaveném břiše.

* * * * *