Čtenářské recenze

Francouzky zrají jako víno

Redakce (08.01.2015)
Francouzky zrají jako víno Francouzky zrají jako víno

Všechny chceme být krásné. Nevěřila bych ženě, co tvrdí, že jí na jejím vzhledu nezáleží. Není to jenom o tlaku doby, která nám podsouvá, jak máme vypadat. Chceme se líbit, chceme přitahovat pohledy. A myšlenka na stáří většinu z nás děsí.

Možná už doma máte nějaký ten krém proti vráskám a večer co večer se sebekriticky prohlížíte v zrcadle. Funguje? Na druhé straně – kdyby něco opravdu a viditelně fungovalo, asi už by to dávno používali všichni, že...

Jak stárneme, měníme se i psychicky. Já třeba na sobě pozoruji, že jsem klidnější – mám ambice a mám své sny, ale už se za ničím tolik nehoním a nenechám se jen tak vystresovat. Radši zpomalím a všechno vychutnávám. Taky s vařením si dávám víc na čas a dbám víc na kvalitu.

A tyto nové črty jsou mi pochopitelně sympatické. Ty fyzické změny, to už je něco jiného. A nemůžu říct, že bych je dokázala nést s lehkostí jako přírodní nevyhnutelnost. Na druhé straně si však ani nedělám iluze. Jak říká Mireille Guilianová, univerzální recept neexistuje:

Každá jsme unikát, a jak víme, žádný střih nepasuje na všechny velikosti. Vytvořit si vlastní plán, šitý přesně na míru, je životně důležité a představuje domácí úkol, který za vás nikdo neudělá. Proto se musíte pustit do práce samy, nažhavit mozkové závity a opírat se o vlastní názory, zásady a představy.

Koneckonců blíží se věk, kdy na to budeme mít pořád víc času. Děti se pomalu osamostatňují a my, jakkoli je to těžké, je musíme nechat jít. Ale zase máme víc času pro sebe. Alespoň než přijdou vnoučata :-)

Na kouzlo některých jednoduchých věcí, které autorka doporučuje, jsem už díkybohu přišla – třeba na blahodárné účinky jógy. Úplně nové byly pro mě však třeba její dechová cvičení. Nemyslela jsem si (hloupá), že by něco tak jednoduchého a samozřejmého jako dýchání mohlo mít tak hluboký efekt na zdraví a duševní pohodu.

Na chirurgické zásahy se stejně jako tato okouzlující Francouzka i já dívám se značnou nedůvěrou. Guilianová však stejně každý jednotlivě probere, abyste se případně mohly rozhodnout. Podobně podrobně se věnuje i těm omlazovacím krémům a tady mě zrovna hodně překvapila – měla jsem za to, že je to všechno stejné a účinek nulový, prostě jen někdo někde vydělává na důvěřivých stárnoucích ženách. Zřejmě tomu tak úplně není. Přinejmenším některé přísady asi mají něco do sebe. Zjišťovala jsem si víc třeba o arganovém oleji, na nějž autorka nedá dopustit, a začínám to mít podobně... (Ještě kdyby tak byl levnější!)

Strašně hezky pak píše třeba i o medu:

Ráda se opájím už jen představou, jak včely vyrábějí med z nektaru a pylu vysátého z květů, což působí romanticky – prostě jako byste jedly květiny. Můj otec několik let choval včely a často vzpomínám na dobrodružství, jak jsme spolu obcházeli úly, sklízeli medovou úrodu a po stáčení jedli plástve obalené lepkavou slaďoučkou „polevou“, což romantiku umocňovalo.

Já jsem med nikdy neměla ráda, vždycky jsem sladila kvalitním třtinovým cukrem (ten jsem používala na všechno, i na pečení) a byla spokojená. Tak mám alespoň zjevně pořád co objevovat. Další čerstvou hvězdou je pro mě rakytník, ale tady se už radši zastavím, ať nejmenuji donekonečna...

Každopádně je snad alespoň vidět, že je knížka velmi inspirativní. A to jsem tady shrnula jenom něco o péči o vzhled, což je jenom malý zlomek. V obsahu najdete taky věci týkající se oblékání, účesů, duševní hygieny, aktivit vhodných pro pokročilejší věk a podobně. Je to zkrátka malá bible. Nemůžu než doporučit!

Autorka recenze: Kristýna Poláková

* * * * *