Čtenářské recenze

Fausto Brizzi – 100 dní štěstí

Redakce (22.01.2015)
Fausto Brizzi – 100 dní štěstí Fausto Brizzi – 100 dní štěstí

Vezmete-li do ruky tuto knihu, bude vám hned jasné, o čem je. Netají se tím, že je o posledních 100 dnech života jednoho člověka, který umírá. Že příčinou jeho blížícího se konce je rakovina, není v dnešní době nikterak překvapivé. Pokud vás tento neskrývaný fakt ať už z jakéhokoliv důvodu neodradí, začtete se do knihy během pár stránek a věřte, že bez širokého úsměvu a slz se to neobejde!

Lucio Battistini. Čtyřicátník vychovaný prarodiči. Trenér ve fitness, manžel krásné profesorky Paoly, otec devítiletého Lorenza a šestileté Evy, zeť skvělého tchána a výtečného cukráře Oscara, přítel Umberta a Corrada, trenér vodního póla, obdivovatel Leonarda da Vinci, milovník knih, Říma a smažených koblih s dírou, v Itálii zvaných ciambella.

Ve chvíli, kdy Paola odhalí manželovu nevěru, skončí Lucio v zadním pokojíku svého tchána. Pár dnů na to konečně navštíví lékaře kvůli stupňujícím se bolestem v břiše. Jeho návštěvu odkládal příliš dlouho, takže po kolečku různých vyšetření se dozví nemilosrdný verdikt: šesticentimetrový nádor na játrech metastazující na plicích. Bez léčby, jejíž úspěšnost v tomto stádiu je téměř nulová, mu odhadem zbývají tak tři měsíce života. Pak už to půjde hodně rychle hodně s kopce.

Co teď? Jak by měl prožít poslední měsíce svého života? Bez léčby? Nebo se aspoň pokusí zabojovat? V pokoji za cukrárnou, nebo zpět doma se svými nejbližšími. Má ještě smysl chodit do práce? Co byste dělali vy? Já osobně netuším. A popravdě, nechci si takovou situaci příliš představovat.

Na začátku to moc dobře neví ani sám Lucio. Nicméně, vytáhne starý sešit, do kterého si začne dělat poznámky. Vše, co ho napadne, že by měl ještě udělat. A na prvním místě je ten nejtěžší úkol: přimět Paolu, aby mu odpustila. Sešit se mu plní, čas se nekompromisně krátí a díky svým kamarádům i přijde na to, co nejvíc chce.

Románová prvotina úspěšného italského režiséra, scenáristy a filmového producenta Fausta Brizziho je naprosto neuvěřitelná. Od začátku víte, že hlavní postava zemře. Počítáte s tím. Luciovo vyprávění o životě dřívějším i tom přítomném je však protkáno humorem a lehkostí. Donutí vás nad knihou se usmívat, ale zároveň i slzet. A také přemýšlet. O vlastním životě, jeho prioritách. Dokonce vám nechává i dvě stránky v knize volné na zaznamenání svých vlastních myšlenek.

Já si Lucia velmi oblíbila a když se kniha chýlila k závěru, brečela jsem na dní jako želva. Jsem holt plačka a občas nechávám svým emocem volný průběh. Naštěstí jsem si dočtení knihy nechala na  doma, takže jsem neuváděla do rozpaků spolucestující v městské hromadné dopravě :-)

Věřte však, že je to kniha, na kterou jen tak nezapomenete!



Autorkou recenze je Lenka Mynaříková