Recenze

Exkluzivní recenze: James Hazel - Jepice

Aleš Procházka (09.03.2018)
Jepice Jepice

Pozor, exkluzivní recenze - titul vychází 19. března! V Británii řádí sériový vrah, který náhodně vybrané a nevinné oběti zabíjí mimořádně trýznivým způsobem. Je to ale pořád vražda, když se oběť ze světa sprovodí vlastní rukou? Jestli se vám líbil Hadrový panák a vlastníte DVD všech dílů Saw, slibuji, že Jepici si zamilujete!

Drsný thrillerový debut u nás najdete za akční cenu zde: https://www.bux.cz/dobrodruzstvi-napeti-thrillery/jepice

Nebyl by to pořádný moderní thriller, kdyby byl hlavní hrdina stabilní, vyváženou osobností bez závislostí, duševních poruch a emocionální zátěže (z nedávné minulosti si vybavím snad jen akurátního komisaře Rasbacha z Manželů od vedle), a ani Charlie Priest v Jepici není výjimkou. Vysportovaný, pohledný právník (a bývalý detektiv) trpí disociativní poruchou; čili, stavy, kdy se nemocný „odpojí“ od vlastního těla a zdá se mu, jako by zvenčí pozoroval život někoho cizího.

Prapodivný případ začíná vlastně ještě před tím, než Charlieho vůbec kontaktuje klient. Charlie zrovna připravuje večeři pro jednoho, když se mu domů vloupe nebezpečný narkoman, načež milého právníka sváže a začne ho ohrožovat vrtačkou. Charliemu se podaří ubránit jen tak tak, ale přepadení se rozhodne nenahlásit. Zdá se totiž, že lupič po něčem pátral…

Netrvá dlouho a s krátkým časovým odstupem obdrží Charlie další dvě návštěvy. Ta první, od policie, zjišťuje, proč měla oběť brutální vraždy v kapse Charlieho vizitku. Ta druhá, potenciální klient, si chce Charlieho najmout, aby využil svých kontaktů a vyšetřil úmrtí černé ovce jedné velmi zámožné rodiny. (V obou případech se jedná o stejnou osobu – tj. drogově závislého zločince, který se Charliemu nedávno pokusil vyrobit několik nových otvorů do lebky.) Charlie, ač nerad, začíná do případu zabředávat a záhy zjistí jeho napojení na sérii groteskních vražd, kde oběti spojuje pouze modus operandi a zvláštní symbol – vysušená mrtvolka jepice obecné, zanechaná někde na těle.

Vzato kol a kolem není Jepice vůbec špatná kniha, zvláště na debut (kterých poslední dobou přibývá jako hub po dešti). Vraždy jsou dostatečně sadistické, záporáci charismatičtí a zápletka dává po většinu děje smysl. Zajímavá je i druhá dějová rovina, zasazená do období těsně po druhé světové válce, a unikátní duševní porucha, kterou trpí hlavní hrdina. Takový normální alkoholismus holt už dnes nikoho ze židle nezvedne a nemohu se dočkat, až představí nějaký spisovatel detektiva s paranoidní schizofrenií, Tourettovým syndromem nebo závislostí na toluenu.

Nic není dokonalé a ani Jepice není výjimkou. Čas od času na vás totiž ze stránek vyskočí nějaká nelogická volovina… Nechci toho z děje prozradit příliš, ale přesto bych o několika nesrovnalostech napsat chtěl. Kupříkladu, i když jsou kriminální živly obeznámené s tím, že si pro ně Charlie jde, nijak se na něj nepřipraví a nechají ho promenovat po svém obrovském strašidelném zámku (který je plný služebnictva, bodyguardů a zlovolných hostů) v podstatě bez dozoru. Dále mi také uniká důvod, proč po sobě zločinci úmyslně zanechávají stopy. Odlehlý zámek, kde své nekalé dýchánky obvykle pořádají, by se na zbavování těl dokonale hodil. Tak proč pořádat ještě další zvrhlé párty někde v chatě uprostřed lesů nebo v opuštěných skladech, a ani po sobě neuklidit? Skoro se zdá, jako by ústřední zlodušská společnost toužila po dopadení. Celá motivace paktu libertinských individuí podle mě také plave na vodě, ale budiž. Lidé jsou přece jen různí.

Disociativní porucha, kterou trpí Charlie (a pravděpodobně také jeho bratr, sériový vrah, t. č. v psychiatrické léčebně), je sice literárně zpracovaná dobře, ale na děj skoro nemá vliv. To platí i pro nejvýraznější vedlejší postavu, Charlieho kolegyni Georgii; její dějová linka by mohla být v podstatě vynechaná a nic by se nestalo. (Také mám menší orientalistickou poznámku – Georgiina japonsko-britská spolubydlící se jmenuje Li. Zatímco v Číně jde o velmi časté příjmení, u Japonců je krajně neobvyklé. Chvilka googlení by spisovateli možná pomohla…) O Charliem také snad všechny ženské postavy v knize prohlásí, že je docela fešák a stál by za hřích, ač je nezřídka až o generaci starší, vypadá kvůli obsesivní práci na případu dost neupraveně a je to objektivně vzato magor. (Čistě na okraj, autor knihy je bývalý právník okolo čtyřicítky. Přeberte si to, jak chcete.)

Nicméně, Jepice má být pouze prvním z případů Charlieho Priesta, takže se zdá, že si autor teprve připravuje půdu pro další díly. V tom případě by se podobné odbočky možná daly odpustit, zdá se, že o Georgii ještě uslyšíme. Nelze knihu nesrovnat s Hadrovým panákem, kterého bych hodnotil výše, především díky akčnějšímu spádu a vtipnějším mordům. Na Jepici ovšem zase ztrácí, pokud jde o silné záporné postavy a dekadentní atmosféru - vraždící individua v Jepici jsou daleko zábavnější a uvěřitelnější.

Milovníkům drsnějšího čtení mohu Jepici s klidným svědomím doporučit. Pokud místy přistoupíte na hru a prostě milosrdně vypnete, budete se dobře bavit.