Recenze

EXKLUZIVNÍ RECENZE: Andrew Mayne - Šelma

Aleš Procházka (14.09.2018)
Šelma Šelma

Tam, kde vás jiné thrillery zkouší ohromit drsňáckými detektivy, které pohání směsice testosteronu a whisky, představuje Šelma roztržitého klopýtajícího profesůrka. A funguje to na jedničku.

Skvělý thriller Šelma u nás za výhodnou cenu najdete zde: https://www.bux.cz/dobrodruzstvi-napeti-thrillery/selma-2

Biolog Theo Cray je víceméně učebnicový příklad akademika, o které není nouze ani na našich vysokých školách. Většinu času tráví studováním stravovacích a rozmnožovacích návyků žab, o prázdninách je potom vyráží pozorovat do amerických národních parků. O okolním světě toho ví právě tolik, aby zůstal způsobilý k právním úkonům, a před kontaktem s lidmi upřednostňuje chladné počítače a slizké obojživelníky. Nejen proto ho zaskočí, když se stane hlavním podezřelým v případu bestiální vraždy…

Obětí je Crayova bývalá studentka, která měla v oblasti provádět vlastní výzkum, což je i pro laxní venkovské šerify moc náhod najednou. Místní strážci zákona profesora sice zadrží a požádají o „podání vysvětlení“ na policejní stanici, ale obratem ho s omluvou propustí. Očividně se totiž vůbec nejednalo o vraždu; slečna Juniper Parsonsová prostě při bádání narazila na špatně naladěného grizzlyho, který jí důrazně vysvětlil, že by raději byl o samotě.

Tím by se mohl celý příběh také uzavřít, kdyby ovšem Crayovi na celé záležitosti něco hrubě nesedělo. Částečně kvůli výčitkám svědomí (doktorandku Parsonsovou nakazilo jeho nadšení pro výzkum v terénu natolik, že následovala v jeho šlépějích – přímo do medvědího objetí), částečně díky profesionální zvědavosti začne do bryskně uzavřeného případu šťourat. Samosebou se rozumí, že ho to ještě bude pořádně mrzet… Drsná divočina Skalistých hor i zašlé depresivní zapadákovy amerického severozápadu ukrývají nejedno tajemství, a za všechna se platí krví.

Andrew Mayne u nás Šelmou debutuje, zahraničním čtenářům je ale známý jako autor sci-fi, několika sérií thrillerů a především neuvěřitelného množství příruček o kouzelnictví (původním povoláním je totiž iluzionista, a ne jen tak ledajaký – spolupracoval třeba s Davidem Blainem nebo Davidem Copperfieldem). Nejde tedy o žádného neopeřeného nováčka, Mayne velmi dobře ví, jak zapůsobit na obecenstvo.

Šelma se čte v podstatě sama, spisovatelské řemeslo je zvládnuté výborně a na žádná hluchá místa tu nenarazíte. Standardní thrillerové schéma, které se nijak neodchyluje od mnohokrát prověřeného mustru, ozvláštňují Crayovy kejkle s biologií. Když má ovšem profesor vystoupit ze své komfortní zóny a jednat s ostatními příslušníky druhu homo sapiens sapiens, ztrácí svou suverénní akademickou jistotu a vyjadřuje se s bezmála roztomilou neohrabaností. Nejednou jsem si vybavil Waltera Whitea z Perníkového táty, exaktního vědce v nezvyklé situaci, který je nejvtipnější, když o tom sám ani neví. Stejně jako Walter White, také Cray balancuje na hraně parodie, ale naštěstí se přes ni nikdy nepřehoupne.

Od druhé poloviny knihy nabírají události pořádný spád a atmosféra se radikálně mění. Asi je to i dobře, protože si v tom kvaltu nevšimnete několika nesrovnalostí, které milému autorovi unikly. Nejhorší z nich je pravděpodobně mizení postav a vynořování nových, které je vysvětlované dost zkratkovitě a post hoc (pokud vůbec). Skoro se zdá, jako by autor měl s vedlejšími postavami větší plány (je to dost znát třeba na vyšetřovateli Glennovi nebo feťačce Amber) a kvůli nedostatku prostoru některé musel seškrtat na nutné minimum, zatímco na jiné prostě zapomněl. Figur tu je sice jako na orloji, ale v zásadě si k nikomu kromě Craye nestihnete vybudovat bližší vztah.

Jako ve většině thrillerů jde z vraždícího monstra daleko větší hrůza, dokud se neobjeví na scéně, navíc ho tady čtenář nemá šanci odhalit dříve než v posledním dějství. Jedním dechem je ale třeba dodat, že oproti většině současné thrillerové konkurence je záporák strašidelně kompetentní a dává svým zvráceným způsobem smysl. Naopak k dobrému tónu patří, když je místní policejní sbor složený z bandy líných zkorumpovaných lemplů. V Šelmě ale policisté hraničí s vlastní karikaturou a v podstatě existují jen proto, aby hlavnímu hrdinovi ztrpčovali život. Pokud bych měl uvést poslední a mírně morbidní výtku, nezdá se mi, že by u několik let starých mrtvol (zde se možná sluší varovat – v Šelmě jsou spousty, spousty mrtvých) byly stále čitelné rysy v obličeji, o očích nemluvě…

Jestli hledáte kvalitní thriller, kterým navzdory slušnému rozsahu profrčíte jako rozžhavený skalpel tukovou tkání, jste rozhodně na správné adrese. Pokud jde o čistou vypravěčskou zručnost nebo napětí, Šelma poráží i profláknutého Hadrového panáka o několik koňských délek - body navíc získává, pokud pomineme překvapivě sympatického protagonistu, také za slušný překlad a krásnou obálku.