Čtenářské recenze

Doris Glück - Umlčená - V područí fanatického manžela

Redakce (14.08.2013)

Mladá, jednatřicetiletá Němka Doris se s Omarem, pocházejícím původem z Egypta, seznámila v jedné německé kavárně. Požádal ji tehdy o pomoc při podání inzerátu - musí se totiž oženit, pokud chce v Německu, kde pracuje jako taxikář, zůstat natrvalo. Přibližně po roce marného hledání formální nevěsty si Omara vezme samotná Doris, ovšem ne jen proto, aby mu pomohla.

Umlčená - v područí fanatického manžela je další z řady knih, vyprávějících o Evropankách, které si vzaly muslima. Asi tak by se tato kniha, která se letos dočkala druhého vydání, dala jednoduše, jednou větou charakterizovat.

Doris před seznámením s Omarem žila docela všedním životem. V práci byla spokojená, byla zcela samostatná a dá se říci, že ani první roky jejího manželství s muslimem jí život nijak nezměnili. Omar s Doris totiž žili stále v Německu, on ji v ničem neomezoval, svou víru ji nenutil a vlastně ani sám zásady islámu nijak zvlášť nedodržoval. Toto období jejich vztahu by se bez nadsázky dalo nazvat idylickým.

Obrat nastal v době, kdy v bývalé Jugoslávii vypukl válečný spor. Omar se začínal měnit, docházel do mešity a stýkal se s muslimy. V roce 1994 odcestovali do Bosny, kde se jejich vztah změnil takřka od základu. Doris konvertovala k islámu a musí dodržovat jeho (alespoň z pohledu Evropanky) přísná pravidla. Nesmí sama chodit ven, má zakázáno bavit se s cizími muži, samozřejmostí je zahalování a dokonce i bití v případě, že je neposlušná.

O Omarově práci Doris ví jen to, co ji sám řekl - že pracuje pro humanitární organizaci. Později ale zjišťuje, že se s týká s lidmi, kteří mají vazby na mezinárodní terorismus. Omar si v souladu s islámem poté domů přivádí svou druhou ženu. Pro Doris je tato situace nesmírně těžká, nicméně ani tehdy od Omara neodchází. Impulsem k útěku bylo až zjištění, že její muž pracuje pro Usámu bin Ládina.

Po útěku do Německa vše nahlásila úřadům, ovšem všichni jí odmítali uvěřit, což mi přišlo neuvěřitelně zarážející. Do programu na ochranu svědků byla zařazena až po útoku na Bali roku 2002. Nyní se skrývá pod cizím jménem a její život je obestřen neustálým strachem.

Knih podobného tématu je na současném trhu celá řada, ale i tak si každá nově vydaná obvykle vždy získá svou pozornost. Někdy mi trochu vadí, že tyto příběhy vrhají špatné světlo na islám coby náboženství. Muslimská kultura obecně je od té evropské nesmírně odlišná a smíšená manželství pak ve spoustě případů končí špatně, ne-li tragicky. Zárodkem všeho je pouho pouhá neznalost cizí kultury a neschopnost se jí přizpůsobit.

Příběh Doris Glűck se však četl velmi svižně, děj mě upoutal a v závěrečné fázi nebyla nouze ani o napětí. V rámci knih podobného žánru bych ji zařadila mezi zlatý střed, ale pokud bych do žánru měla zařadit obecně všechny knihy o muslimkách, pak mě mnohem víc zaujala například Rebelka (Ayaan Hirsí Alí), Slzy v písku (Nura Abdi) nebo Květ pouště (Waris Dirie).


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová