Recenze

Dětství jako zločin a trest

Redakce (23.08.2013)

Prvorozená dcera německého herce Klause Kinského Pola se prostřednictvím knižních pamětí vyrovnává se vztahem ke svému otci. A je to velmi drsné a nemilosrdné čtení. Říct, že herec Klaus Kinski byl poněkud komplikovaná osobnost, by se rovnalo hrubému podcenění skutečného stavu věcí. Geniální představitel nejrůznějších rozervanců se i v soukromí potýkal se všemožnými běsy, propadal záchvatům zuřivosti a svým nejbližším dokázal udělat ze života pravé peklo.

Své o tom ví zřejmě všichni, kteří měli to „štěstí“ žít s ním pod jednou střechou. Nejstarší Kinského dcera Pola, pojmenovaná mimochodem podle postavy z Dostojevského románu Zločin a trest, už počátkem letošního roku šokovala veřejnost doznáním, že ji otec od jejích pěti do devatenácti let pravidelně znásilňoval. Nyní o tom vydala i knižní svědectví. Zraněné dětství má příznačný podtitul Zúčtování se svým otcem Klausem Kinským a je podáno nesmírně sugestivní až klinicky věcnou a strohou formou.

Pola Kinski zoufale toužila po lásce. Z matčiny strany se jí tohoto citu dostávalo velmi málo, z otcovy naopak až příliš.

Zahrnoval ji dárky, ve čtrnácti letech z ní udělal kuřačku a až příliš brzy jí dal poznat, co to znamená definitivně dospět.

Občas se při čtení zužuje hrdlo úzkostí. To když autorka prostřednictvím kratičkých vět popisuje, jak se na ni otec sápal a přesvědčoval, že tohle všechno je úplně normální, dělají to všichni otcové, jen o tom nesmí nikomu říct. Kinské knížka přesto nepůsobí jako chuť se pomstít, spíše jako snaha vyrovnat se alespoň částečně s krušným obdobím dospívání, poznamenaným naprostou citovou vyprahlostí, vyměněnou za přívaly luxusních dárků, ale také chladem, odmítnutím, nuceným pobytem v klášterní škole a prakticky neustálým pocitem viny.

Pola Kinski: Zraněné dětství. Přeložila Ivana Führmann Vízdalová. Ikar 2013, 253 stran.


22.8.2013, Instinkt, str. 50 Kultura - knihy