Čtenářské recenze

David Nicholls - Jeden den

Redakce (14.09.2011)

Může existovat opravdové přátelství mezi mužem a ženou, nebo je to jako v lidovém citátu, že přátelství mezi nimi znamená jen sex později? Či snad člověk skutečně dokáže dvacet let odolávat lásce? Tak by se dal definovat námět románu britského autora David Nichollse (*1966) „Jeden den“ (orig. One Day), který poprvé vyšel v roce 2009. Ale řečeno velmi zjednodušeně. Román, který svým stylem a námětem připomíná díla Nicka Hornbyho, nám předkládá přece jen více, než pouhý milostný příběh o dlouhém hledání či přehlížení své životní lásky. Je to taky příběh dvaceti let života dvou hlavních protagonistů, jejich vzletů a pádů, jejich změn v pohledu na svět a život kolem, s tím, jak se mění jejich priority a zkušenosti. A především, a to skutečně nelze popřít, je to výborné čtení!

Hlavními hrdiny jsou Dexter a Emma, dva mladí lidé ze zcela různých sociálních světů, kteří se setkají po promoci v červenci roku 1988, přesně na den svatého Swithina. Prožijí bujarou noc oslav a do příběhu vstupujeme, když spolu po ránu diskutují v posteli. Přestože oba cítí jistou sexuální touhu, snad i přitažlivost, k ničemu tělesnému nedojde. Rozloučí se, vymění si kontakty a jejich životy se rozběhnou různými směry. Jako čtenáři pak nahlížíme na jejich další osudy vždy následují rok na den svatého Swithina.

Dexter je syn z bohaté rodiny, krasavec, který proplouvá životem bez jakýchkoliv problému či výčitek, lovící jako žralok v moři krásných slečen. Emma je naopak běžná dívka, která finančně přežívá ze dne na den a je i za to ráda. Možná bychom mohli tvrdit, že jde o naivně prvoplánový vzorec, jehož další vývoj si dokážeme domyslet i sami. A de facto tomu tak je.

V následných kapitolách vidíme vzestup Dextera, stane se mediální celebritou, cestuje po světě, ženy střídá jako ponožky, tváří se šťastně. Ale jako v lidovém rčení, pýcha předchází pád, i zde dojde ke zlomu a on s přibývajícími roky zjišťuje, že vlastně nic není a nic nemá. S Emmou je tomu právě naopak. Propad do reality života s vysokoškolským diplomem, který je bez praxe či konexí jen cárem papíru. První práce v turistické, exotické londýnské restauraci, která ničí ducha i tělo, ji málem připraví o  všechny plány a ideály. Ale Emma se nevzdá a jde za svým snem. Její životní křivka je přesně opačná než u Dextera.

Je to tedy prvoplánové, ale je to život. Žádná absurdita, šílené nečekané situace. Jen příběh dvou lidí, kteří k sobě roky a roky marně hledají cestu. Celou prvoplánovost autor ale zcela vymaže v závěru knihy, který mi doslova vyrazil dech. Ale to je život. Především ale to není příběh o kladném a záporném hrdinovi. Ani Emma, ani Dexter nejsou nic jiného než lidé.

Po pomalejším začátku, který je tak trochu utahaný, Vás ale nakonec obě postavy zcela pohltí. Psaný moderním nekomplikovaným stylem a jazykem, kde převažuje spíše lehčí úsměvný tón, potvrzuje román to, co už říká Nick Hornby – „velkolepé, poutavé, chytré.“


Autorem recenze je Bohdan Volejníček