Čtenářské recenze

Danielle Steel: Zásah osudu

Redakce (09.09.2013)

Nemoc je vesmír, který vůbec netoužím poznávat. Slova hrdinky z románu Zásah osudu od Danielle Steel, která mi svou jednoduchou pravdou utkvěla v hlavě. Kdo z nás by chtěl, aby k němu domů, nezvána a neohlášena, vtrhla na návštěvu zhoubná nemoc. A pro sebe, jako rozpínavý host, sebrala budoucnost, nechala jen minulost a nejasnou přítomnost.

Hlavní hrdinkou příběhu je Alexandra Parkerová, krásná a úspěšná žena lehce po čtyřicítce. Má vše, co si kdy přála. Skvělou kariéru uznávané advokátky, milujícího manžela Sama, úspěšného obchodníka s akciemi, a roztomilou tříletou dceru Annabelle. Jejich společný život je spokojený, plný lásky a smíchu.

Jako blesk z čistého nebe však jednoho dne přichází špatná zpráva z běžné kontroly na mamografu. Lékaři objevují Alex na rentgenu stín, který s velkou
pravděpodobností značí zhoubný nádor. Alex prožívá velký šok a ztrácí půdu pod nohama. Nic, co bylo doposud jisté, už neplatí. Všechny plány, naděje jako by během minuty  přestaly existovat.  Při následné biopsii je rakovina potvrzena a Alex, v zájmu přežití, přichází lékařským skalpelem o ňadro a podstupuje půlroční chemoterapii.

Zamířila do koupelny a zůstala stát před zrcadlem. Ve svých vlastních očích vypadala zestárlá o sto let. Pomaloučku si stáhla paruku a zoufale sledovala, v co se promění. Byla zmrzačená a holohlavá. Měla rakovinu, ztratila prs a vlasy. Vzpomněla si na krásné a bezstarostné děvče, jímž bývala, a přiznala si tu nejstrašnější pravdu na světě. Už nebyla žena.

Pomocná ruka však nepřichází od člověka, s nímž prožila 17 let manželství, ale od těch, od nichž by to nečekala. Je to její asistentka Liz, která ji po mastektomii vlévá bojovnost do žil. Je to její hospodyně, která ji objímá, když se poprvé vidí v zrcadle bez ňadra. Je to její spolupracovník Brock, který ji přikládá led a studené obklady na čelo a týl, když v úporných křečích zvrací po chemoterapii. Ti všichni ji pomáhají bojovat a neztrácet víru v uzdravení.

Ze Sama se stává naopak zcela cizí člověk. Od začátku celou diagnózu zpochybňuje a zlehčuje. Pomalými krůčky se tak od Alex vzdaluje. Touží zachránit sám sebe a dělá vše pro to, aby ho neštěstí manželky nestáhlo ke dnu. Jeho chování je jedno velké popírání pravdy a ubližování. Nakonec jako slaboch utíká do náruče mladé milenky.

"A to nemůžeš trpět někde tiše v koutku? Zbytečně z toho děláš i její a můj problém. Ježíši Alex, chovej se přece trochu důstojně!"
"Táhni k čertu! Nedělám nic jiného, než že se snažím zvládnout ten průšvih, do kterého jsem spadla, navrch se ještě pokouším nebýt ti na obtíž, a ty prosím neumíš dělat nic jiného než mi v jednom kuse nadávat a jednat se mnou, jako bych vlastní vinou chytila prašivinu.''

Náhlý zásahAlex, i přes manželovu zradu, svůj boj s nemocí vyhrává. Snad jako pomstychtivý bumerang se i k Samovi osud obrací zády. Ocitá se v existenční tísni a hrozí mu mnoho let pobytu ve vězení.  Dokáže Alex manželovi odpustit a stát se mu oporou? Je možné vstoupit dvakrát do stejné řeky?  Uvědomí si Sam svoji zradu? Jak praví Alex ke konci příběhu: V životě není absolutní vítěz, stejně jako v něm není absolutní poražený.

Smutná, a přesto krásná kniha se silným příběhem. Autorka vše líčí tak sugestivně, že mi bylo při některých pasážích hodně úzko. Zda se v této knize koná happyend,  je na posouzení jednotlivého čtenáře. Může s rozhodnutím hrdinky souhlasit i nesouhlasit, ale velmi pravděpodobně ho donutí ještě chvíli o všem přemýšlet. A takový účinek by správná kniha měla přinášet.

Autorka recenze: Eva Šamánková