Aktuality

Další Žítkovské bohyně? Knižní klub ocenil román o valašských ženách

Redakce (04.09.2013)

Čtyři generace valašských žen a celé 20. století otisknuté v jejich osudech, to je román Druhý život Marýny G. Autorka Vladimíra Klimecká za něj v úterý převzala Cenu Knižního klubu. Kromě publikování získala autorka i sto tisíc korun. Kniha právě vychází. Marýna je nemanželské dítě odložené na Valašsku v horách u starého bezdětného páru. Vyrůstá v souzvuku s tamní přírodou a zvyky, vdá se, dobývá z tvrdé země obživu, rodí děti, pohřbívá blízké, přečká rozpad Rakousko-Uherska a válku. Je první ze silných žen, po ní přijde dcera Růža, pak Josefka a současnice Fany.

"Psaní mě lákalo od dětství. První pokus o napsání příběhu Josefky jsem učinila už na gymnáziu. Dokonce jsem některé tyto staré pasáže použila. Marýnu jsem začala psát tak před čtyřmi roky, pak vznikla Růžena a Fany," vysvětluje Klimecká. Z Beskyd pochází, teď žije u Kyjova. "Valašsko mám velice ráda. Mám ho v srdci, v kostech, mám ho v genech. Má kniha je nasáklá valašskou přírodou," říká.

Osudy jejích žen spojují právě hory. "Cítila jsem, že patřím ke kotárům a do chaloupky, kterou zapadající slunce barví i tehdy, když už kolem leží chladný stín. Přimkla jsem se k horám a nedovedla jsem si představit, že bych žila ve městě," přiznává první z jejích hrdinek.

Sestry Žítkovských bohyní

Někteří z porotců soutěže přirovnávali Marýnu G. k Žítkovským bohyním Kateřiny Tučkové. Podobají se hlavně důrazem na ženské postavy a jejich odhodlání, vytrvalost a pokoru, s níž nesou svůj úděl. Klimecká také dokonale ovládá místní nářečí, které zachovává v dialozích. Vypráví prostě a přímo.

"Použila jsem události ze svého života i příběhy svých příbuzných, ale přizpůsobila jsem je, doplnila a zamíchala, takže se nejedná o autentické postavy, které by ve skutečnosti žily a myslely přesně tak, jak jsem napsala. Musela jsem si spoustu věcí domyslet a vést příběh tak, aby měl nějaký smysl, aby o něčem vypovídal," líčí autorka.

Fakt, že v soutěži o vydání knihy vyhrála, nejprve nedokázala přijmout: "Byl to šok. Řekli mi to po telefonu, chvíli jsem si myslela, že si ze mě někdo dělá legraci. Nyní to vnímám, jako když se vám otevřou dveře, na které léta marně klepete."

Cena Knižního klubu je jedno z mála literárních ocenění, které objevuje nové talenty a dává jim šanci se prosadit na knižním trhu.

Letos vyhlašuje už osmnáctý ročník, před sedmnácti lety vyhrál Rudolf Čechura. K nejúspěšnějším se řadí ročník 2001, v němž zvítězila Hana Androniková s románem Zvuk slunečních hodin, který pak následně získal Magnesii literu. O čtyři roky později dopadl stejně Šmausův román Děvčátko, rozdělej ohníček. Cena Knižního klubu objevila i autora historických románů Jiřího Šulce, který vyhrál v roce 2007 s rukopisem knihy Dva proti Říši.


iDNES: