Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Michel Bussi - Černé lekníny

Anna Najmanová (17.10.2017)
Černé lekníny Černé lekníny

I když rozkvetlé město Giverny působí klidným a mírumilovným dojmem, uvnitř to ve skutečnosti vře. Mezi obyvateli se totiž pohybuje nepolapitelný vrah, který má na svědomí nejeden nevinný život. Do vyšetřování se pouští policie a snaží se této záhadě přijít na kloub. Důležitým prvkem, který se prolíná celou knihou, je umění. Vždyť právě tady tvořil Claude Monet, autor světoznámých Leknínů. Díky němu toto místo navštěvují turisté z celého světa.

Černé lekníny a další psychologické romány od Michela Bussiho najdete za výhodné ceny zde: https://www.bux.cz/autor/213191-bussi-michel

 

Obálka s černým leknínem a poutavá anotace, to je v tomto případě sehraná dvojice připravená zajistit si zástupy čtenářů. Autor píše čtivě, a není jednoduché knihu jen tak odložit. Příběh je vyprávěn ze tří pohledů – líčí ho Fanette, Stephánie a stařena z mlýnu des Chenneviéres. Kniha postupně graduje a čtenářům se díky tomu malebné městečko Giverny otevírá víc a víc. Černé lekníny začínají prologem, vysvětlujícím děj knihy o něco podrobněji než anotace. Samotný příběh má dvě hlavní části – obraz první, Imprese a obraz druhý, Expozice. Tyto dva obrazy se pak člení na dny, a ty následovně na očíslované úryvky. Všechny jsou dohromady tak krásně zapletené, že jejich čtení je jedna obrovská radost.

Ať chcete nebo ne, musíte propadnout kouzlu policejního inspektora Laurence Sérénace. Je to neskutečný sympaťák, který táhne celý příběh dost nahoru. S kolegou Sylvio Bénavidesem tvoří dokonale sehrané duo. Při čtení jejich společných pasážích nemáte šanci se nudit. Další postavou je Stephánie, mladá a krásná učitelka, velká milovnice umění (stejně jako Laurence). Osud tyto dvě postavy svede dohromady trochu zvláštní shodou náhod, ale věřte mi, oceníte to, protože díky tomu více poznáte Giverny.

Další pohled pochází od malé, talentované dívenky Fanette. Všichni ji obdivují – není nic, co by této osůbce nevycházelo, k tomu je ještě krásná a má neskutečné výtvarné nadání. Okolo sebe má mnoho přátel, jak už to tak u nadaných dětí bývá.  Nejdůležitější osobou na světě je pro ni kamarád Paul, na kterého nedá dopustit a plánují společnou budoucnost. Mezi její další přátele patří trošku zvláštní Vincent, který se objevuje z ničeho nic a chová se podivně, ufňukaná a žárlivá Mary a nakonec vševědoucí Camille.

Poslední dějová linka je v režii zmiňované stařeny z mlýnu des Chenneviéres, která je hlavní vypravěčkou celého zamotaného příběhu. Její život nebyl pohádkový (a už vůbec ne podle jejích představ), a proto je neviditelným pozorovatelem městečka z věže mlýnu nad Giverny. Nejlepším přítelem stařeny je pes Neptun, který ji všude doprovází. 

Myslela jsem, že mě kniha nepřekvapí, čekala jsem totiž klasickou detektivku, ale v tomto případě jsem se spletla. Konec knihy byl tak jasný a přitom nečekaný, že posledních sto stran mi uteklo jako nic. Nedokážu popsat, jaké emoce ve mně celá kniha vyvolala, byl to jednoduše neskutečný zážitek. Autor byl pro mě až do teď neznámý, ale po setkání s Černými lekníny bych si ještě nějakou jeho knihu ráda přečetla.

Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi thrillery, detektivky, a hlavně nečekané konce. Prvních pár stran může působit poněkud rozvláčněji, ale když vytrváte, nebudete litovat. Kniha je plná akce a napětí, skvělých postav, perfektní stylizace a hlavně - až do konce nebudete tušit, kdo je vrahem.