Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Kelly Barnhillová - Dívka, která upíjela měsíc

Renata Petříčková (11.06.2018)
Dívka, která upíjela měsíc Dívka, která upíjela měsíc

Kouzelný příběh o zlých čarodějnicích, udatných hrdinech a opuštěných sirotcích, na kterých může záviset osud světa. A nebo to snad celé bylo trochu jinak?

Knihy od Kelly Barnhillové u nás najdete za výhodnou cenu zde: https://www.bux.cz/autor/316189-barnhillova-kelly

Literární cenu Johna Newberryho za rok 2017 dostala autorka určitě právem. Tenhle na silné, zajímavé a nepředvídatelné dějové linii postavený něžný příběh s nádechem fantasy je totiž poctivou prací, kterou ocení nejen mládež, ale i dospělí. Pokud se cena udělovala za to, jak moc dokáže vcelku „obyčejný“ příběh dostat barvy, jak dokáže lidské osudy přiblížit emocím, se kterými se i v naší společnosti setkáváme dnes a denně, nebo za to, jak citlivě autorka spojila dětství, dospívání a postupné stárnutí postav a všechno to smíchala do lehce akčního, fantaskního příběhu – pak si svou cenu rozhodně zaslouží.

Litovala jsem, že v příběhu není více obrázků, protože titulní strana má sílu a probouzí fantazii, chuť vplout do obrázku a, co já vím... třeba se také napít měsíčního svitu. Je to škoda, sem tam se zastavit u čtení a ponořit se do ilustrátorovy fantazie by se mi tak líbilo!

Ale i přesto musím říct, že barevnost příběhu je tak nádherně popsaná, že obrázků nakonec moc není třeba. Ve fantazii se vám vše rozběhne jako film a je to jedna z těch knih, které si s chutí přečtete s dětmi, hezky někde o samotě, v klidu... a na chvíli zapomenete na svět kolem sebe i na to, že je to vlastně knížka pro mládež.

Kdo je ta Dívka, která upíjela měsíc?

Prozradit to můžu, protože to udělala už anotace. Je to jedno z posledních miminek, které byly každoročně obětovány zlé čarodějnici. Jenže z druhé strany, ze pohledu čarodějnice, to všechno vypadá úplně jinak. Základem příběhu je to vzájemné nedorozumění, prolínání světů dobra a zla, manipulativnosti a vstřícnosti, hranice, za kterými nikdo neví, co je... a ve skutečnosti je tam něco tak jiného a neuvěřitelného, že už jen občasné střetnutí těch dvou světů dává možnost rozehrát spisovatelskou fantazii na maximum.

Přistihla jsem se, jak často přemýšlím nad tím, že mít stejný námět – kolik různých příběhů by se dalo napsat, vytvořit, vysnít.... Dívka, která upíjela měsíc, je totiž v každém z nás.

Snad i to je pak tím, co do příběhu vnáší jistou nepředvídatelnost, jež vás udrží v napětí a příjemném rozpoložení po celou dobu. Malá Luna roste, z děvčátka se stává mladá žena a z čarodějnice Xan, která ji zachránila, se stává stařena na ochodu z tohoto světa. Mezi oběma ženami se tak rozvíjí příběh, v němž hraje roli i skrývané tajemství, omyly a vděčnost – možná to tak je někdy i ve skutečném životě, a tak si troufám říci, že je to tak trochu pohádka, tak trochu niterný příběh ze života, ale hlavně to je čtení, které se zaryje hluboko do emoční paměti. A to nejen ve chvíli, kdy při pohledu na úplněk vás napadne, jaké by to asi bylo – pít měsíční svit a získat z něj do svých žil to tajemné kouzlo, které...

Které vlastně co?

Ale o tom je už celý příběh a jednoznačná odpověď neexistuje. Závěrem jsem získala pocit, že to kouzlo, o kterém tu je řeč, může být zcela individuální.