Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Katarzyna Boni - Ganbare!

Zuzana Schedová (11.12.2017)
Ganbare! Ganbare!

Ganbare! Workshopy smrti jsou skvělým polským reportážním debutem.

Jedinečnou knihu o aktuálních společenských tématech najdete zde: https://www.bux.cz/svetova-soucasna/ganbare-workshopy-smrti

Vydavateľstvo Absynt je slovenským nakladatelstvím, které se těší velké oblibě u našich východních sousedů. A v poslední době nejenom tam. Oblíbili si ho i čeští čtenáři, i když pro některé to znamenalo tak trochu boj se slovenským jazykem. Nakladatelství vzniklo s cílem vydávat reportážní literaturu a přinášet kvalitní a silné příběhy. To všechno se jim povedlo v kabátu nádherného designu knih, který má na svědomí Pavlína Morháčová. Nejedni knižní sběratelé se díky němu zaměřili právě na knížky tohoto nakladatelství. Já sama jsem knížky Absyntu objevila až v Čechách. Po přečtení jejich knížky ve slovenštině, kterou byla Jeden z nás, príbeh o Nórsku od Asne Seierstad, jsem byla nadšená. Šlo o tak silný příběh, že jsem si řekla, že tomuto nakladatelství musím určitě věnovat větší pozornost. Dokázali totiž přinést silné příběhy, reportáže, které nejsou jenom suchým zhodnocením faktů, ale vyvolají ve čtenáři širokou škálu emocí způsobem, jakým se to povede jenom pár knihám. Bylo mi líto, že něco takového nevychází i v češtině, a tak jsem s nadšením přivítala fakt, když se Absynt rozhodl začít vydávat knížky i tady, v českém překladu. Prvním titulem měl být debut polské autorky Katarzyny Boni – Ganbare! Workshopy smrti, který vypráví příběh ničivého zemětřesení a následné tsunami v Japonsku z března 2011, což mělo za následek havárii jaderné elektrárny Fukušima s katastrofálními následky.

Ganbare! Workshopy smrti jsou reportáží, která nám předkládá obraz Japonska, lidí, poměrů a následků pět let po ničivém zemětřesení v březnu 2011, které bylo při síle 8,9 Richterovy stupnice tím nejsilnějším zemětřesením v dosavadní historii Japonska. Jeho následkem byly obrovské vlny tsunami (až 38 metrů), které zasáhly severovýchodní pobřeží Japonska, zvláště prefekturu Mijagi v provincii Tóhoku. Došlo k obrovským škodám, devastaci celých měst a o život přišlo přibližně 16 tisíc lidí, víc než 4 miliony domácností zůstalo bez elektřiny a bez vody 3,8 milionu. Zemětřesení se do historie zapsalo jako páté nejsilnější zemětřesení v historii od roku 1900.

Katarzyna Boni je absolventkou polské školy reportáže na Institutu reportáže ve Varšavě. Přes čtyři roky žila a bydlela v Asii, mimo jiného v Japonsku, Kambodži, Číně, Thajsku či na Filipinách, a proto je jí toto prostředí blízké a dokáže čtenáři podat jeho reálný obraz v reálných souvislostech. Díky Ganbare! Workshopy smrti postoupila do finále polské literární ceny Nike a je laureátkou literární ceny Gryfia udělovanou ženským autorkám.

Autorka nám ve svém debutu ukazuje, jak se lidi vypořádali s touto strašnou situací. Představí nám mentalitu lidí, kteří už od narození žijí v neustálém stínu smrti, protože nebezpečí zemětřesení či jiných přírodních katastrof je na tomto ostrově neustálé reálné.

Knížka je složená ze dvou částí. V první části se autorka zaměřila na samotné zemětřesení a tsunami, v té druhé věnuje svou plnou pozornost havárii jaderné elektrárny Fukušima. Každá kapitola tvoří samostatný příběh, poznáme různé lidské osudy. Setkáme se například s člověkem, který se potápí, protože doufá, že najde pozůstatky (aspoň kosti) svých blízkých, které by mohl pochovat. Od dalšího se dozvíme zásady chování v případě zemětřesení, na co si dávat pozor při vcházení do místnosti či kam je nejbezpečnější se postavit. Nahlédneme do historie zemětřesení a tsunami Japonska, seznámíme se s tradicemi, mentalitou lidí a díky tomu poznáme trochu blíž japonskou kulturu, jejich tradice, jejich pověsti, bohy i strašidla. Zjistíme, v čem vlastně lidi bezprostředně po katastrofě žili, ale i to, jak se postupně vyrovnávali s faktem, že se mají vrátit k ,,normálnímu“ životu, a také, jak se vyrovnávali se smutkem a ztrátou.

Ve druhé části hodinu po hodině sledujeme průběh havárie Fukušimy. Přestože víme, jak vše dopadne, stejně doufáme a hrdinům držíme palce. Protože navzdory všemu vidíme, jaké obrovské úsilí vynaložili, aby zachránili co nejvíc životů.

Nejvíc mě stejně mrazilo u obrazů opuštěných měst, míst a obydlí zamořených radioaktivitou. Autorka to dokázala popsat tak živě, že jsem měla pocit, že tam stojím a cítila jsem tu sklíčenost, zoufalství, smutek a beznaděj.

Je to napsané skvěle a doporučuju to každému fanouškovi náročnějšího čtení, reportáží a literatury faktu. Dalo by se čekat, že na každé stránce budete číst o tom, jak se něco ničí a někdo umírá, tak tomu ale není, a to se mi moc líbilo. Autorka celou událost zasadila do souvislostí, díky tomu hodně věci pochopíme a také se něco nového dozvíme.

Knížka mě silně zasáhla. Prožila jsem u ní celou škálu emocí, které ale nedokážu dostatečně věrně v této recenzi popsat. Tohle si musí každý čtenář prožít sám.

Baví mě, že v sobě literatura faktu dokáže nést obrovskou dávku emocí a zasáhne čtenáře způsobem, jaký si ani nedovede představit. Nakladatelství Absynth si nemohlo vybrat lepší titul ke vstupu na český knižní trh. Má nastoupeno fakt skvěle a já se těším na jejich další tituly, protože už teď vím, že to bude stát za to.