Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Julian Barnes - Než potkala mě

Ondřej Beniš, Knižní klub (13.09.2018)
Než potkala mě Než potkala mě

V novém hávu ediční řady Světová knihovna vydal Odeon román Juliana Barnese Než potkala mě (Before She Met Me). Přestože se jedná o vůbec první české vydání (v překladu Jiřího Hanuše), originálně kniha vyšla již v roce 1982, tedy dva roky po autorově prvotině Metroland. Od té doby vytvořil britský spisovatel řadu dalších děl, získal množství významných ocenění a etabloval se jako klasik postmoderní prózy.

Knihu Než potkala mě u nás za výhodnou cenu najdete zde: https://www.bux.cz/svetova-soucasna/nez-potkala-me

Recenze byla původně zveřejněna na této adrese na stránkách Knižního klubu: https://www.knizniklub.cz/literarni-kavarna/recenze/nez-potkala-me.html

V románu Než potkala mě můžeme nalézt typická témata, která prolínají celou Barnesovu tvorbu. Otázka milostného vztahu a obsedantní „lásky“. A problém osobní historie a paměti. Aneb koncept dějin jako fikce s limitovanou věrohodností.

„Vždycky po večeři uklízím stůl. Jdu do kuchyně, seškrábu svůj talíř do odpadků a potom se přistihnu, že jím všechno, co ona na talíři nechala. Víš, často to není nic moc pěkného – kousky tuku a vybledlá zelenina a chrupavky z párků -, ale já to zhltnu. A pak jdu a sedím naproti ní a přistihnu se, že myslím na naše žaludky a na to, že to, co jsem právě snědl, mohlo stejně dobře skončit v ní... A díky tomu tak nějak cítím, že mám k Ann blíž.“

Tak se svému intimovi, výstřednímu spisovateli Jacku Luptonovi, svěřuje protagonista románu Graham Hendrick. A dříve, než se před jeho očima počne odvíjet fantasmagorický film o milostné zradě, svěřuje nám tak něco o svém sklonu k sexuální deviaci a zaměňování živoucí bytosti za fetiš. 

Graham Hendrick je stereotypní akademik ve středních letech. Působí rozumně na lidi kolem sebe, nosí brýle a hnědé manšestrové sako a profesuře se věnuje celý dosavadní život. Je naprosto bezvýrazný a duchamorný. Jeho vztah ke studentům ilustruje motto: „Hlavně je příliš nenadchni... Nikdy nevíš, co si tím na sebe přivoláš.“ Otázky by mohly rozechvět unylou topornost jeho šablonovité existence. Obdobně apatický a trpný vztah má dokonce i ke své ženě Barbaře a dceři Alici.

Těžko si představit méně pravděpodobného adepta na roli románového žárlivce, někoho méně podobného archetypu všech žárlivců: Othellovi. Othello, válečník, generál benátského námořnictva, muž, který proputoval svět křížem krážem, muž velké lásky a romantických gest, je tragický hrdina se vším všudy. Hendrick je v porovnání s ním směšná a trapná figurka. Jestliže Othello se chrabře potýká s Turky, Hendrick se „na stará kolena“ učí pubertální slovíčka a tíží jej, zda na něm nebude poznat, že tajně masturboval na záchodě. Jen jedna z četných karikatur, které se v průběhu vyprávění vyjeví.

A přesto se mezi Hendrickem a Othellem splétá množství pojítek. I „mouřenín“ Othello je od svých souvěrců odcizen. On vnějškovým stigmatem a rasovým a sociálním původem. Hendrick vnitřní odumřelostí. Sdílejí fatální izolovanost, která obě postavy činí náchylné pletichám a sebeklamu.

S oběma protagonisty se seznamujeme in medias res. Utajované milostné pletky vyplouvají na povrch a veřejným vyznáním se dřívější životy a situace převrací naruby. Othello obhajuje svou lásku k Desdemoně před benátským senátem, Hendrick přiznává svou nevěru, opouští první ženu Barbaru a bere si milenku Ann, bývalou epizodní herečku béčkových filmů. Vznikají nové svazky, které umožňují a iniciují dynamiku celého děje. 

Pro Barnesův umělecký styl je emblematické, že za Hendrickův akademický obor zvolil historii. Tím se jen intenzifikuje tragikomická atmosféra a groteskní účin románu. Kdo jiný než profesor historie by měl vytvářet paralelní dějiny? Dějiny jako artefakt interpreta. Přičemž interpretace se pak jeví jako neodbytná jasnozřivost, která se klamně projeví pokaždé, když se ohlížíme zpět. Jeden extrém je vystřídán druhým extrémem. Z muže, který je jednostranně zaměřený na intelekt, jehož emocionální život je nerozvinutý a udušený, se vzplanutím milostného žáru stává muž emocemi zcela ovládaný.

Žárlivost byla ve světové literatuře mnohokrát zpracována. Jako téměř univerzálně zakoušená emoce je to téma vděčné a stále aktuální. Nicméně Barnes se tohoto problému chopil po svém. Protagonista románu Než potkala mě žárlí retrospektivně, na milence, kteří se v životě jeho druhé ženy vyskytli před ním, ke všemu na milence, které zná jen z vyprávění, filmového plátna, snů. Vypravěčský tón je ironický, přes dílčí realistické leitmotivy je příběh venkoncem groteskní, závěr nečekaně brutální. Zůstává pachuť existenciálních otázek.

Převzato z webu Knižního klubu.