Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Isabelle Autissierová - Náhle sami

Renata Petříčková (07.11.2017)
Náhle sami Náhle sami

Co o knize říkají jiní? Dobře popsaná krajina, přičemž se autorka vyhnula popisu z pohlednic za dvě eura, tvrdí názor ze zadní strany knihy. No, tak to bych dotyčného, kdo tenhle názor psal, chtěla vidět, jak by tuhle umrzlou krajinu zapáchající rybinou, tučňáčím trusem a sužovanou vichry a slotou, fotil na pohlednici za dvě eura. Ale tak ano – v zásadě je to pravda. Není tu vůbec nic kýčovitého, není tu nic, co by jen naznačovalo, že na tom strašném, profukujícím místě chcete s hlavními hrdiny být.

Nepříjemně realistickou robinzonádu Náhle sami najdete za výhodnou cenu zde: https://www.bux.cz/svetova-soucasna/nahle-sami

Zato až bytostně cítíte zvířecí lůj, všudypřítomnou mastnotu, zápach mokrého kouře, který je přesto lákavý, protože jedině u ohně se ohřejete. Mýt se? Jen pro odvážné a rozhodně to nejde každý den. Oblečení máte jenom jedno. Postupem času začíná měnit barvu, trhat se. Každá skulina, kterou se na vaše tělo dostává lezavá zima, je malou tragédií. 

A z popisu, jak porcovat tučňáka, se neudělá dobře snad nikomu. I když ten malý kousek masa je stále maso, je to maso páchnoucí rybinou, a ačkoliv jsou za něj Louisa a Ludovic vděční, na večeři byste se od nich pozvat asi nenechali. To radši suchý chleba. O tom se ale těmto dvěma trosečníkům může jenom zdát.

„Když se otevřou dveře do ložnice, je vidět podlaha pokrytá hadry, které ji mají izolovat, dva velrybí obratle nalevo před kamny slouží jako taburety a okno se dá přes noc zakrýt něčím, co se podobá závěsu. Na poličky naproti ukládají jídlo na jeden den, horolezeckou výzbroj, nářadí, hřebíky, šrouby. Pod regály je nacpaný starý pracovní stůl a dvě židle. Postel v koutě napravo chrání před průvanem jakýmsi baldachýn, od molů prožraná látka, která jim, když tam leží, dodává pocit bezpečí. Všechno je načichlé dýmem, žluklým tukem a vlhkostí. Už si toho ani nevšímají. Jsou to teď jejich pachy, pachy jejich života.“

První část knihy je o ztroskotání

Jak snadné je ztratit loď. Jak snadné je zůstat bez pomoci na odlehlém místě, na které se navíc ani nesmí. Tudíž máte vysokou pravděpodobnost, že vás tady ani nikdo ze známých nebude hledat. Jste mimo kurz, nikdo neví, kde jste… Snad možná na jaře se sem vrátí vědci na svou stanici a snad vás  najdou, pokud ještě tedy budete žít. Čeká vás zima…

Je to drama – více ale než drama pouhého přežití, je to drama dvou lidí z moderního světa, kteří z velké části už ztratili instinkty a dovednosti, jež by jim umožnili přežít. Robinson Crusoe byl taky docela nešika, chlápek z rozmazlené rodinky, ale přece jen si dovedl poradit, především ale ztroskotal a žil na mnohem příhodnějším místě, kde byl dostatek potravy. Dny vás začnou brzy obtěžovat…

„Podle propočtů v sešitu musí být konec dubna. Svítá až pozdě dopoledne. S jejich pravidelnými aktivitami, s ranním cvičením, s denním pracovním plánem je konec. Od chvíle, kdy zmizela zvířata a kdy se rozbil velrybářský člun, jedou na volnoběh. Posledních čtrnáct dní sporadicky padal sníh, bylo nutné ho odklidit, aby se dostali k potoku, který se často pokrývá jemnou ledovou krustičkou. Dny je obtěžují. Chtěli by spát, spát, aby zapomněli, spát a jako zázrakem se probudit z příliš dlouhé noční můry.

Rozhodli se, že omezí příděl na jednoho tučňáka na osobu a den. Nejlepší kousky smaží v poledne na lachtaním tuku, zbytek je podivná směs, ve které nechávají hodiny dusit cáry masa, rozdrcené kosti, a dokonce i kůži, jíž dříve opovrhovali. Ráno a večer tuhle polévku co nejvíc naředí a teplá voda, kterou si plní břicha, jim poskytuje krátký pocit nasycení. Po zbytek času jim žaludek kroutí hlad, klepou se z něj, točí se jim z něj hlava, mají z něj náhlé mžitky před očima a paralyzuje je natolik, že si připadají jako omotaní pavoučí sítí.“

Druhá část je o způsobu, jakým se Louisa vyrovnávala s návratem

Způsob, jakým se oba hrdinové dostávají z ostrova je předvídatelný, pokud si odmyslíte romantiku. Takhle nějak by to opravdu dopadlo, kdyby to tak bylo. A to možná měli oba kus štěstí. Druhá část knihy je o tom, jak se Louisa vyrovnává s popularitou, kterou její zachránění přineslo. Jak se v ní topí, jak v ní hledá záchranu, aby následně svůj názor i minulost zcela přehodnotila a nějakou zvláštní smyčkou se vrátila na začátek svého života a … udělala něco, za co ji nikdo nemůže odsoudit. Možná právě v tomto kroku je pointa celého příběhu nebo tak silné emoce, které si ve čtenáři vyhlodají díru na hodně dlouhou dobu.

Ale… rozhodli byste se jinak? Až příliš často vás autorka zavede do kůže obou aktérů, až příliš často začínáte uvažovat jako oni. A o tom má správná kniha na podobné téma být!