Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Eva Hölzelová - Arina

Renata Petříčková (05.12.2017)
Arina Arina

Představte si, že jste v lese našli znetvořené miminko. Jako jedna z lesních žen, Valdén, ho odnesete do svého světa a vychováte z něj statného mládence. Přijde den, kdy bude muset opustit svou rodnou krajinu, protože přece patří do světa lidí. I přes svůj vzhled se musí vydat tam, kam se bojí...

Netuší, že před sebou nemá jen překonání strachu a odsudků lidí, ale také velmi náročný úkol, svou moudrostí a mužskou silou zlomit kletbu pavoučí královny Arachnity. 

Čarovnou pohádku Arina u nás najdete zde: https://www.bux.cz/dobrodruzstvi-napeti/arina

No ano ano… do pohádek se hrdinové nepouští do světa jen tak. Vždycky tam na ně čeká něco výjimečného. Arina je příběh Evy Hölzelové, který za výjimečný považovat lze. Nejen kvůli strhujícímu stylu psaní, ale i díky nádherným ilustracím, které přesně dokreslují tu mýtickou a pohádkovou atmosféru.

„Adam osaměl. Netušil, kam jít. Vydal se nahodile lesní pěšinkou vystlanou měkkým mechem. Šel dlouho a ani nevnímal, že se setmělo. Nevadilo mu to, vyznal se v lese i v noci a ničeho se nebál.

Cesta končila skalním převisem. Zastavil se na jeho okraji, pohlédl dolů a smutně přelétl zrakem zář světel. Město. Valdény mu o něm vyprávěly, je prý plné lidí. Tolik toužil být s lidmi. Zítra se vydám do města, rozhodl se.

Ráno však jeho odhodlání navštívit město bylo tatam. Vzpomněl si, jak před ním lidé, které náhodně potkal v lese, zděšeně prchali. To se opakovalo i další a další rána. Večer se mu tuze chtělo mezi lidi, choulil se ve svém pelíšku pod skalním převisem a snil o životě v ruchu města. Avšak po rozednění, když si prohmatal svou znetvořenou tvář, už k tomuto rozhodnému činu nenašel odvahu. To se radši potuloval po lese, živil se lesními plody a občas si něco ulovil.

Jednou při svém bezútěšném bloumání po lese uviděl vlčici s malými vlčaty. Přikrčil se v křoví a s úsměvem je pozoroval. Vlčice obezřetně našlapovala jako první, vlčata se bezstarostně batolila za ní. Necítila ho, vítr vanul směrem k němu. Vtom se ozvalo cvak. Vlčice žalostně zavyla. Chytila se do želez. Vlčata bezradně pobíhala kolem ní.“

A tak do příběhu vstupuje Arina, mluvící vlčice, kterou si oblíbíte pro její smysl pro humor a schopnost se podělit o své vlčí myšlenky s lidským přítelem. Jak těžké zase musí být pro vlčici pochopit lidské vlastnosti (no a vlastně i ty psí…). Kdoví, jestli autorka tímto nevědomky nevystihla důvody odvěkého nepřátelství psů a vlků!

Arina vás vtáhne do děje, do příběhu, který je nesmírně poutavý, má spád, má několik dějových linií, které i přes obrovskou akčnost stíháte sledovat a zůstáváte v napětí z každé další stránky. Vracíte se i do jeho rodné vsi, do míst, kde ho vychovaly Valdény a kde znovu najde pomoc… A pak… zůstane jen příjemný pocit a úsměv laskavého čtenáře. A prosím pěkně, mluvím jak o dětech, tak o dospělých. Myslím si, že zaujme každého…