Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Enrique Barrios - Ami 3: Vnitřní civilizace

Renata Petříčková (07.03.2018)
Ami 3: Vnitřní civilizace Ami 3: Vnitřní civilizace

Celé prázdniny nám už zase malý Pedrito čeká na kosmickou loď a svého přítele Amiho. Kultovní příběh od Enriqua Barriose přichází s třetím pokračováním a hned na začátek musíme říct, že čekání se vyplatilo. Nejen pro nás, ale i pro Pedra, který se dočkal až ve chvíli, kdy to na samém konci prázdnin skoro vzdal. Čeká ho ale nejbarvitější a nejobsáhlejší dobrodružství z celé knižní série.

Knihu Ami 3: Vnitřní civilizace u nás najdete za výhodnou cenu zde: https://www.bux.cz/fantasy-sci-fi-horor/ami-3-vnitrni-civilizace

Docela by mne zajímalo, jestli autor zamýšlel knihy jako trilogii už od začátku, nebo jestli třetí knihu dopisoval až po úspěchu předchozích a vlastně „vařil z vody“. Nicméně, jak bývají někdy ta nastavovaná pokračování nijaká, tady to vypadá, že za třetím dílem Amiho byl od počátku záměr. Příběh ve třetím dílu dokonale navazuje na dva předchozí, rozvíjí dříve zmíněná a nastíněná témata a více je uvádí do praxe. Tady totiž budeme hodně cestovat a řešit mezilidské vztahy, a to i mezi Pedrem a jeho milovanou dívkou Vinkou (která je ovšem také z jiné planety). Takže jako bonus tu máte rozvinuté teorie o tom, kterak jsou takové vztahy možné, co je pro jejich realizaci třeba a bez zajímavosti nejsou ani jiní hrdinové, kteří vás navedou na různé myšlenky ohledně mezidruhových rozdílů v obyvatelích vesmíru.

Ach, jen kdyby tu nebylo pořád dokola zmiňované, jak strašná jsme planeta! Jaká džungle tu vládne a v jakém duchovním pravěku žijeme! No ona je to pravda, lidskosti tu nacházíme v tom pravém pojetí jen velmi málo, a proto si myslím, že právě takovéto knihy se stávají cenným dědictvím pro další generace. Protože si jsem jista, že za dalších sto, dvě stě let bude pro čtenáře Ami naprosto jiným textem, než byl pro nás. Stále tu je v každé větě jakýsi podtón čehosi, k čemu není naše mysl ještě otevřená, ale za několik generací to bude obecně známá věc a lidé se budou divit, jaktože na to Enrique Barrios tak neuměle kápnul už na začátku jedenadvacátého století!

Ze všech tří Ami knih možná zrovna tato zaujme děti nejvíc. Ty první dvě byly hodně povídací a teoretické, i když se postupně rozšiřovaly reálie, ve kterých se děj odehrával. Ale tady se už dostáváme do tvrdé reality, praxe, a do až chvílemi akčního příběhu, který strhne pozornost. A čekají vás všelijaká dobrodružství. Třeba i soutěž meziplanetární krásy:

„Podívej se, co je to za týpky, Vinko,“ řekl jsem, když jsem si všiml, že některé z bytostí mají ocasy. Ami se jen smál.

„Tento druh v minulosti obýval stromy. Ale bylo by dobré, kdybyste nikoho nekritizovali. Musíte mít mysl široce otevřenou, protože tady uvidíte věci, které vám budou připadat velmi zvláštní, nebo dokonce směšné, ale pro tyto bytosti jsou zcela běžné. Chceme-li zběžně nahlédnout do vyšších skutečností a osvobodit se od svých omezených měřítek pojetí krásy a ošklivosti, musíme být velmi pozorní k citům ostatních. Rozumíte tomu?“

„Rozumíme,“ řekli jsme svorně.

„Dobře. Nyní půjdeme do očistné místnosti a teprve pak můžeme vystoupit.“

Po očistě jsme společně s Amim vystoupili. Po několika krocích jsme došli k výtahu. Dveře se otevřely a vyšel odtud pár… pár – původně jsem chtěl říct „pár obrovských opeřených papoušků“, ale Ami nám přece pověděl, že je třeba mít k jiným úctu, takže opravuji: z výtahu vyšel pár dosti vysokých bytostí v tropických barvách. Velmi mile nás pozdravil jazykem vyspělých světů a pokračoval v cestě…

A co lze říci na závěr? Že Amiho můžete číst i bez znalosti předchozích dílů, tak malebný a všeříkající příběh to je. A že z něj po přečtení vždy něco zásadního, ale neidentifikovatelného ve vás zůstává.