Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Don Miguel Ruiz - Čtyři dohody

Renata Petříčková (25.09.2017)
Čtyři dohody Čtyři dohody

Kniha Čtyři dohody je kultovní. Ovlivnila miliony čtenářů a není snad nikdo, kdo by o ní alespoň jednou neslyšel. V podání Jaroslava Duška ožily další úrovní vtipu, šarmu a nadhledu. A jestli zlí jazykové tvrdí, že staří Toltékové ve skutečnosti neexistovali? No a co…

Motivační knihy od novodobého mystika Miguela Ruize najdete zde https://www.bux.cz/autor/54102-ruiz-don-miguel. Knihy jeho syna, Miguela Ruize mladšího (který otcův odkaz rozšiřuje a doplňuje) , jsou potom k dostání tady: https://www.bux.cz/autor/99193-ruiz-ml-don-miguel

I kdyby Toltékové opravdu neexistovali, stvořil Don Miguel Ruiz cyklus životních rad, která se velmi podobá staré šamanské moudrosti a bude nadčasový napříč kulturami. Jestli je autor načerpal opravdu v mexické poušti nebo někde jinde, se vzhledem k hodnotě obsahu knihy stává v tuto chvíli nepodstatným.

Čtyři dohody jsou fenoménem, o kterém si můžete být skoro jisti, že bude i v dalších generacích obnovován a přetvářen tak, jak žádají moderní literární, kulturní i duchovní trendy.

Čtyři dohody jsou ideálním poslechem v bdělé pozornosti, ideálním čtivem. Jsou skvělé pro relaxaci, můžete je poslouchat napůl spící. Výborně se na ně improvizuje při divadelním představení. Inspirují se jimi další autoři a lidé si je rádi předávají i ústně. A dávají jim za pravdu. V rukou můžete mít i jejich karetní podobu, což je soubor 48 kartiček s jemnými ilustracemi a vybranými poselstvími z knihy.


Osobní svoboda má podobu volných myšlenek

Nesuďte sebe, nesuďte druhé. Pozorujte své myšlenky a oddělujte ty dobré a špatné. Nevytvářejte si domněnky (s odstupem let bych je pojmenovala spíše jako "zdrchlance závěrů"), které ve mně vyvolal strach či špatně pochopená slova druhého. Nebo vzorce z dětství. A domněnky rostou a rostou a čím jsou horší, tím zhoubněji rostou. Kdo by tohle neznal!

„Nic z toho, co druzí říkají nebo dělají druzí, není o mně. Toto vědomí mi poskytuje ochranu při jednání s druhými lidmi. Jejich názory ani emoční jed mi nemůžou ublížit.“

Je to ale opravdu tak? Podle autorů jsme sami se sebou uzavřeli množství dohod, které nám už ale neslouží. Často sloužily v dětství k tomu, abychom vůbec přežili. Aby o nás bylo postaráno. Musíme poslouchat, slyšet rozzlobené lidi a myslet si, že jsme to my, kdo je rozčílil, protože jsme to jako děti slýchali. Protože jen hodní a přijímaní jsme mohli přežít! Jenže dnes to může být už jinak, proč by ten druhý nemohl jen v tu chvíli vylévat svou zlobu na nevinném? I to se běžně děje! Jsme už přece dospělí…Čtyři dohody zůstávají knihou, která má svůj cenný význam a když ji budete porovnávat s novými duchovními poznatky, na dalším schůdku ve své cestě, otvírají se vám další její podoby, inspirace nebo dialogy, které s ní můžete vést. S něčím můžete nesouhlasit. S něčím souhlasit.

Jisté je jen to, že jak se mění svět, mění se i pojetí Čtyř dohod. A za deset let budou zase na nové čtenáře působit jinak.