Čtenářské recenze

Brizzi Fausto - 100 dní štěstí

Redakce (03.11.2014)

Do čtení románu 100 dní štěstí se mi zprvu moc nechtělo. Přece si nebudu číst o někom, kdo hned na začátku knihy prozradí, že na konci příběhu zemře. Musí zemřít. Ale už od prvních stránek mi bylo jasné, že tuhle knížku prostě neodložím. Autor „vytáhne“ karty prakticky okamžitě. Tak to je, tak to někdo (nejspíš ten nahoře, co si pořád plete spravedlnost a odplatu) jednou rozdal, a tak to taky bude. A basta.

Hlavní hrdina Lucio Battistini má manželku Paolu a dvě děti. Žije poměrně jednotvárným životem bez zásadních změn, pracuje jako instruktor ve fitcentru a ve volném čase trénuje mužstvo vodního póla, které se sotva drží uprostřed tabulky. Najde si milenku, snad z nudy, těžko říct. Jenže ve stejné době, kdy to na něj doma „praskne“ se objeví „přítel Fritz“, což je Luciova personifikace rakoviny jater s metastázami do plic. Lékařský verdikt je jasný, zbývá mu jen pár měsíců života. Lucio se rozhodne urvat ze zbývajícího času co se dá, napravit křivdu, kterou způsobil a prožít posledních sto dní na planetě Zemi. A to navzdory svému „příteli Fritzovi“, navzdory všem předpovědím a veškeré logice tak, aby to byly nejšťastnější dny jeho života.

Co byste dělali vy, kdyby vám zbývalo sto dní do smrti?

Předložím vám návrhy.

Šli byste zítra ráno do kanceláře nebo do školy?
Milovali byste se každou hodinu s tím, koho milujete?
Prodali byste všechno a odstěhovali se do tropů?
Prosili byste Boha, v kterého věříte?
Prosili byste Boha, v kterého jste nikdy nevěřili?
Řvali byste, dokud by vám stačil dech?
Hleděli byste nekonečně dlouho do stropu a doufali, že se zhroutí a zabije vás?
Nechám vám pár bílých stránek, abyste si poznačili svoje poznámky, a až pak začnu se svým osobním odpočítáváním.


Přes tíživou nevyhnutelnost osudu dokáže být Lucio vtipný, někdy ironický až sarkastický. Celou dobu shazuje vlastně sám sebe a snaží se glosovat svůj předchozí život i ten, co mu zbývá. Autorem knihy je známý italský scenárista Fausto Brizzi, jež proslul hlavně svým „komickým pesimismem“, což přesně vystihuje téma knihy.

Při čtení budete doslova řvát smíchy, ale taky budete brečet (přesně tak, jak se píše v oficiální anotaci nakladatele), to vám garantuji!


Autorkou recenze je Lucie Bednářová