Čtenářské recenze

Boris Pasternak - Doktor Živago

Redakce (06.03.2012)

V prosinci roku 2011 vyšlo další vydání knihy Borise Pasternaka, Doktor Živago. Toto dílo je dnes s jistotou pokládáno za klasiku literatury. Je to balada o realitě života, o lásce a smrti na pozadí válečných událostí.

Román byl napsán mezi lety 1945-55. Poprvé Doktor Živago vyšel roku 1957 v Itálii. Následujícího roku dostal Boris Pasternak Nobelovu cenu za literaturu, ovšem kvůli politickému tlaku v Rusku ji odmítl převzít. Ocenění nakonec převzal až o 30 let později, roku 1988, jeho syn.

Kniha popisuje život Jurije Živaga, lékaře a jeho blízkých osob a zachycuje události mezi léty 1901-1943. V románu byste mohli najít některé autobiografické prvky. Vlastně i časová osa protíná autorův život. Roku 1901 bylo hlavnímu hrdinovi knihy deset let, stejně jako Borisi Pasternakovi. Velká část událostí se odehrává v Moskvě, další pak na všech různých místech v Rusku. Kniha si vysloužila velký úspěch a dokonce podle ni byly natočeny dva filmy. První roku 1965 a druhý roku 2002.

Kniha v Rusku nebyla kladně přijata, což bylo způsobeno patrně reálným vykreslením zdejších politických poměrů. Román samozřejmě zachycuje především život Jurije Živaga, ale na druhou stranu i důležité historické mezníky této země, jako např. revoluci roku 1905, 1.světovou válku, a další. Osudovost, která v knize sehrává důležitou roli, propojuje životy, vztahy a lidi. Rodiny Pasternakových hrdinů rozbíjí právě válka, ale zároveň během ní dojde ke sblížení Larisy a Jurije, přestože oba už jsou manželstvím spojeni s někým jiným. Po skončení říjnové revoluce např. opouští Jurijova manželka Toňa i s jejich dětmi Rusko a odcházejí do Francie a Jurij tak svou rodinu už nikdy nespatří. Nedostane totiž povolení odcestovat ze země. Pavel, manžel Larisy, odchází na frontu do války a už se spolu nikdy více neuvidí. Doktor Živago je krásným svědectvím o nesmyslnosti a krutosti války, o dopadu vysoké politiky na mezilidské vztahy.

Boris Pasternak je také básník a tento talent také čiší z tohoto beletristického díla. Mnohým se mohou zdát zbytečné poetické popisy duševních pochodů, ale mně tolik nevadily, mnohdy mě naopak oslovily.

Vím, že je to spíš můj problém, ale trochu jsem se musela prát s ruskými jmény. Resp. ruská jména mají tři části: křestní jméno, pak následuje jméno po otci a nakonec příjmení. Autor někdy uvádí celé jméno, jindy zase jen dvě jména, a tak jsem se mnohdy musela v textu vracet a ujišťovat se, že se skutečně jedná o jednu a tentýž postavu.

V románu vystupuje velké množství postav, např. hlavních postav je zde asi deset! Trvalo mi nějakou dobu, než jsem si na to zvykla a zorientovala se v osudech víc jak stovky lidí. Někdy jsem se musela v knize vracet i proto, abych jednotlivé souvislosti pochopila.

Celkově však toto dílo pokládám za velmi zdařilé, možná bych si jen před jejím přečtením příště raději nejdřív chtěla zjistit něco více z historie Ruska (potažmo evropské historie). Doktor Živago v každém případě stojí za doporučení a přečtení!

Autorkou recenze je Andrea Štyndlová