Čtenářské recenze

Aspoň ještě chvilku mít

Redakce (02.02.2015)

Nestalo se vám někdy, že jste v sobě měli nevyřešené věci a srdce plné starých ran, které jste chtěli zacelit, a tak dlouho jste to oddalovali, až se to nakonec nikdy nekonalo, protože už to prostě nešlo? Nebo jste se nestihli rozloučit s těmi, na kterých vám záleželo, a říct jim, jak jste je měli rádi? Každý by dal cokoliv, jen aby naplnil to, co nikdy nebyl schopen říci.

Na světě však žijí pár „vyvolených“, jež dokážou mluvit se zemřelými, ale jen na velmi omezenou dobu. Tito Oživovatelé, jak se tato organizace pod názvem Skupina jmenuje, pomáhá s problémovými případy zavražděných obětí či jiných policejních problémů. Někteří to berou jako práci, jiní jako své poslání, ve kterém chtějí pomáhat především těm, kteří tu po nich zbyli, tedy pozůstalým.

Takový je i Jonah Miller, který poprvé své dovednosti objeví při smrtelné nehodě své rodiny. Při té totiž umírá nejen nevlastní otec, ale především jeho matka. Zjistí tak, že dokáže na chvíli přivést zemřelé zpět do světa živých, zároveň však s tím přicházejí vedlejší účinky v podobě tzv. reziduí, které musí tlumit lékem BPV. Dokáže se s halucinacemi vypořádat, aniž by musel omezovat své povolání?

Všechno se začne ještě více zhoršovat od chvíle, kdy je zabita psycholožka Alice Deckerová a poté devítiletá holčička Nikky. Johan začíná vidět a slyšet něco, co nejprve přisuzuje lékům, ale pak to začne přesahovat jeho vnímání. K tomu přijíždí z Londýna Annabel Harkerová, dcera zmizelého a zdrceného spisovatele, a také Jonahova platonická láska Tess, která si s ním zase jen a jen hraje. Co se snaží vehementně dostat ze záhrobí? Kdo za vším stojí? A vyřeší se všechno natolik, aby nemuseli umírat další oživovatelé?

*

Obrys se pohnul, takřka neznatelně.
„Co chceš?“ zeptal se Jonah a jeho strach narůstal. Rozsvítil.
Roh byl prázdný.
Došel ke dveřím a vzal si lékovku s pilulkami, pak se vrátil do kuchyně.
Jenom halucinace, říkal si, když si natáčel vodu do sklenice. Budu sedět a uklidňovat se u televize, ať je tam jaký chce škvár. Nemá smysl jít si lehnout v takovémhle stavu, a…
Zledovatěl. Napřímil se, voda stále ještě tekla. Sklenice mu vypadla z ruky a roztříštila se o podlahu. Za ním. Cítil to za sebou. Otočil se, zvolna, aby se tomu postavil.
Páchnoucí a nafouklá mrtvola Daniela Harkera stála na délku paže od něj, hlavu skloněnou, na sobě tentýž dlouhý plášť, jaký nosil od chvíle, kdy ho Jonah viděl poprvé. Mrtvola se sunula blíž, mrtvý obličej se v chůzi zvedal, byl bez výrazu, oči zavřené. Ústa se rozevřela dokořán a ta mrtvola vydechovala, smrdutý dech unikl z úst s povzdechem, který zněl téměř jako zasyčení. Světla začala svítit tlumeněji ve chvíli, kdy se paže mrtvého zvedly a spočinuly na Jonahových ramenou, pokožka jako by jaksi tekla, Harkerovo tělo se rozpouštělo ve sraženou krev a hluk, které šířily temnotu u všeho, s čím přišly do styku.
Jonah se pokoušel křičet, ale už bylo příliš pozdě.

*

Upřímně mě tahle kniha hodně překvapila. Úchvatnou obálkou, zajímavým námětem i chvílemi nabitým napětím, které ne a ne nás pustit do klidového režimu. Seth Patrick připravil skvělý příběh, jehož děj se občas velmi zamotal a kdekdo by se mohl snadno ztratit. A určitě se to někomu podaří nebo již podařilo. Odhodláte se vypravit do světa, kde si jen někteří z nás mohou promluvit s těmi, co již přešli na druhou stranu?

Autor recenze: Josef Němec

* * * * *