Čtenářské recenze

Arno Geiger - Starý král ve vyhnanství

Redakce (06.09.2013)
Arno Geiger - Starý král ve vyhnanství Arno Geiger - Starý král ve vyhnanství

„Jako když člověka vytrhnou ze spánku – najednou nevíte, kde jste, kolem vás krouží věci, země, roky, lidé. Snažíte se orientovat, ale nedaří se vám to. Věci krouží dál, mrtví, živí, vzpomínky, snové výjevy, útržky vět, které vám nic neříkají – a tenhle stav se už po zbytek dne nemění.“

Takto charakterizuje rakouský spisovatel Arno Geiger (*1968) stav mysli, jež prožívá jeho starý otec trpící ke konci života demencí. Kniha „Starý král ve vyhnanství“, (orig. Der Alte König in seinem Exil, 2011) je zatím poslední autorova kniha a psal ji přes šest let. Snad až těžko to nazývat románem. Spíše je to poutavé autobiografické vyprávění o posledních letech, které musel jako syn strávit péčí o svého otce Augusta, který vlastně celý život prožil v jeho rodné vesnici na pomezí Rakouska se Švýcarskem.

Geiger ovšem nepopisuje pouze současný stav. Na stránky knihy promítá samozřejmě celý život jeho otce, od dětství, přes stresující druhou světovou válku, nečekanou svatbu a možná i dosti nečekaný rozvod na sklonku jeho života. Vše je totiž vzájemně propojeno. Nejen pro jistou kontinuitu příběhu, ale především pro pochopení jednání okolí. Jeho rodina, a tedy i autor, svého otce považovali trochu za podivína. Za tohoto stavu věcí otcovo jednání z počátku nemoci se nemuselo zdát až tak nezvyklé. Však Geiger to komentuje slovy: „Otec byl lapen, aniž jsme si toho všimli.“

Čím se kniha ale nejvíce asi vyznačuje, je samotný přístup autora. Jeho vyprávění se totiž nesnaží o žádnou melancholii nad osudem takového člověka, ani neobsahuje dojemný patos blízkých, kteří ztrácí svého otce. Geiger objevuje v jeho nemoci, a tady i ve změněných poměrech v rodině, něco nového, něco přece jen přínosného. Není to prostředí beznadějné, ale i nové. Jen si to musí okolí uvědomit. Krásně to vyjadřuje věta: „Stíny počátků mě stále ještě pronásledují, přestože léta vytvořila jistý odstup.“

Ke knize „Starý král ve vyhnanství“ jsem z počátku přistupoval jako k tematicky slavnému obdobnému příběhu „Kam jedeme, tati?“ od Fourniera, ale od jeho beznaděje a smutku se skutečně Geiger liší. Nakladatel to přesně trefil, když knihu popsal jako dojemnou i vtipnou knihu o trochu jiném stylu žití.

V překladu a s doslovem Tomáše Dimtera vydala Mladá fronta, 2013.

Autorem recenze je Bohdan Volejníček