Čtenářské recenze

Anthony hledá pravdu

Redakce (06.08.2013)
Anthony hledá pravdu Anthony hledá pravdu

O bohatství určitě sní mnoho lidí, nebo přinejmenším o trochu vyšším platu, aby si mohli dopřát trochu víc radostí než dosud. Na druhé straně, to nejdůležitější si člověk za peníze nekoupí, a smutek se nevyhýbá ani domům slavných či majetných.

Anthony Spencer nejspíš o štěstí už hodně dlouho nepřemýšlel. Svou rodinu celkem záměrně rozbil, stáhl se do ústraní a věnuje se pouze svému podniku. A v tom se mu výborně daří. Jenže nic netrvá věčně.

Příčinou migrén, které tento úspěšný podnikatel dosud vytrvale ignoroval, je nádor na mozku. Přijde se na to, až když je v podstatě pozdě. Anthony zkolabuje a do nemocnice ho přivezou už v komatu. Jeho úsilí o izolaci nečekaně vyústilo do takovéto situace – je opravdu sám. Alespoň tomu ze začátku všechno nasvědčuje.

Anthonyho duch se však od bezmocného těla předčasně odpoutá, a zatímco fyzická schránka dál za pomoci přístrojů přežívá v místní nemocnici, duch putuje neznámou krajinou a potkává roztodivné postavy a postavičky. Sídlí tady někde, v tomto záhadném světě, Bůh?

Když se v této nové formě jednoho rána Anthony octne ve zchátralém domečku obklopeném zanedbanou zahradou, ještě se na všechno dívá očima developera – je zbytečné snažit se tady něco vyspravit. Budovu je třeba strhnout a postavit tady něco modernějšího. Jaké je pak jeho překvapení, když si díky svému nenápadnému, usměvavému průvodci uvědomí, že tento kus země, i s tím skrovným, pustým příbytkem, představuje jeho vlastní srdce!

Ale věřit se tomu dá. A pokud Anthony dostane poslední šanci všechno napravit, rozhodně by si ji neměl nechat ujít. Čeká ho dobrodružná pouť v tomto i ve druhém světě, kde se může hodně naučit, musí však začít poslouchat své city víc než rozum. A to je pro něj něco docela nového…

zahradaO Chatrči jsem hodně slyšela, ale dosud se k ní nedostala. Po Křižovatkách si ji rozhodně přečtu. Tady se mi dostala do rukou kniha, která se rozhodně nečte lehce, ale zato je plná životní moudrosti, naděje a porozumění, které za to úsilí rozhodně stojí.

„Nemůžeš kormidlovat zakotvenou loď.“
Anthonymu toto nezvyklé putování doslova otevře oči. Dokonce se mu podaří napravit několik křivd, jichž se v životě dopustil. Ale dostane šanci žít dál a šířit všechno, čemu se naučil, mezi své nejbližší? Závěr knihy ať si každý vyloží po svém.

Na závěr jeden krásný citát od Marka Twaina, který otevírá jednu z kapitol:
„Odpuštění je vůně, jíž fialka potřísní botu, která ji rozdrtila.“

Autorka recenze: Katka Adlerová