Čtenářské recenze

Amy Sohn: Matkárna

Redakce (20.11.2014)
Amy Sohn: Matkárna Amy Sohn: Matkárna

O tom, že „někdy je tahle „matkárna“ vlastně dost pakárna“ ví hlavní postavy románu Amy Sohn své. Příběh pětice Newyorčanů a jejich nejbližších boří společenské mýty o tom, že být spokojenou ženou a zároveň šťastnou matkou je jednoduché jako facka. A co teprve být v dnešní době šťastným manželem a otcem?

Park Slope je část Brooklynu, kde žije vyšší střední třída, země zaslíbená pro tvrdě pracující otce od rodin a matek na plný úvazek. Dětí je tu pomalu víc než dospělých, golfáče blokující chodníky jsou tu na denním pořádku. Na první pohled idylka jako ze žurnálu, ale jakmile se začteme do myšlenek jednotlivých postav – Rebeccy, Karen, Gottlieba, Marca a Melory – ocitneme se ve světě nenaplněných tužeb, nespokojenosti s vlastním životem a prázdnoty.

Všechny výše jmenované postavy řeší především vztahy, sex a zase vztahy. Manželské, mimomanželské, rodičovské, nevěry… Jsou tu zastoupeny všechny formy mezilidských citů od manželské lásky přes žárlivost na vlastní děti, po hledání sama sebe v moři sexuálních eskapád a vzájemná odcizení dříve si rozumějících partnerů. Amy Sohn se toho zkrátka nebojí. Její postavy jsou uvěřitelné, lidské, otevřené, jdou s kůží na trh. Obzvlášť Marco a Gottlieb jsou skvěle napsaní, jejich osobní příběhy ve mně rezonují ještě teď, pár dní po dočtení.

Matkárna je velice chytře napsaná kritika soudobé společnosti. Uvědomělých hrdinů už bylo v historii literatury mnoho – proč přidávat další? A proto si nikdo z obyvatel Park Slope neuvědomuje, jak prázdně některé repliky vyznívají, jak plytké jsou rozhovory o kulinářských specialitách, nejvíc cool restauracích, vintage doplňcích a populárních osobnostech. O to víc je na čtenáři samotném, aby tohle našel mezi řádky a uvědomil si povrchnost dnešní doby a kultury.

Tím ovšem generační výpověď knihy nekončí. Matkárna je jedna z mála knih, která upřímně popisuje strasti i radosti rodičovství, vrhá ostré světlo na ty stránky rodinného života, o kterých se běžně na veřejnosti nemluví. V neposlední řadě připouští také možnost, že ne každý je stvořen pro to stát se milujícím rodičem. A to je v dnešní době „matkáren“ na každém rohu velmi odvážné, leč sympatické tvrzení.

Autorem recenze je Lucie Ernestová