Nejnovější

Katyň: symbol tragédie i schopnosti přežít
13.08.2010

Katyň: symbol tragédie i schopnosti přežít

Slovo Katyň označuje jeden z nejstrašnějších zločinů z počátku druhé světové války. V době, kdy si Hitler a Stalin rozdělili Polsko, zajali Sověti čtvrt milionu polských vojáků a deportovali je do nehostinných končin Sovětského svazu. Patnáct tisíc polských důstojníků a poddůstojníků zmizelo beze stopy. Jak se později ukázalo, byli na jaře roku 1940 barbarsky postříleni na kraji lesa nad Dněprem poblíž osady Katyně nedaleko Smolenska. Na louce u Katyňského lesa byly vykopány společné hroby a polští důstojníci zde byli jeden po druhém vražděni ranou z pistole do týla, poté co si museli kleknout na okraj vykopané jámy.

Katyň
13.08.2010

Katyň

Skličující velkofilm s tímto názvem, natočený velmistrem režie Andrzejem Wajdou, začíná srážkou dvou prchajících zástupů, které se do sebe vklíní z obou břehů na úzkém mostě přes širokou řeku Bug. Zpátky! volají jedni zoufale, za námi jsou nacisti! Zpátky! křičí v panice druzí, za námi jsou sověti! Tajný dodatek k německo-sovětské smlouvě, podepsané v srpnu 1939 jen několik dnů před počátkem druhé světové války, umožnil Stalinovi podílet se na Hitlerově lupu. Zatímco se polská armáda hrdinně bránila přesile na západě, vpadla jí do zad další přesila z východu. Polsko přes noc zmizelo z mapy světa, rozděleno v Generální gouvernement a sovětskou Ukrajinu. Autor: Pavel Kohout Zdroj: Právo str. 6 Publicistika, 29.3.2008

Paradox nekonečné svobody
13.08.2010

Paradox nekonečné svobody

Román momentální hvězdy norské literatury Pera Pettersona (nar. 1952) Jít krást koně (2003) při prvním přečtení strhne intenzitou vyprávění, všudypřítomnou ryzí melancholií, drásajícím paradoxním steskem po rozporuplné osobní, rodinné i společenské minulosti. Zkrátka norský román jak má být, jak si jej zřejmě mnozí představujeme, jaký bychom ho chtěli mít, takový a žádný jiný: Zadumaný mlčenlivý postarší muž se stahuje z města do hlubokých lesů, do míst, která se nesmazatelně zapsala do psychologické mapy jeho dětství, v níž však zůstává mnoho slepých i zaslepených cest, a v jednolitém proudu konfrontace i smíření tváří v tvář vzpomínkám a nečekaným náhodným setkáním prožívá katarzi svého života, katarzi, jež v mohutné vlně zaplaví čtenářovu mysl i jeho city, pohne jím. Vše je tak prosté, skutečné! Jak dojemné, jak hluboce lidské! Anebo ne?

J. Cucui: Peklo
13.08.2010

J. Cucui: Peklo

Tento pouze stostránkový román je zatím jediným větším do češtiny přeloženým dílem japonského autora, který je ve svojí vlasti znám i jako autor science fiction. Za svoji tvorbu v tomto žánru byl doma oceněn několika cenami. Peklo sice není čistá science fiction, nicméně s fantastickými motivy pracuje.

Jaroslav Hašek dal světu postavu lidového hrdiny Švejka
13.08.2010

Jaroslav Hašek dal světu postavu lidového hrdiny Švejka

Praha 1. ledna (ČTK) - Geniální literární tvůrce, ale i bohém, anarchista, neklidný tulák a věčný mystifikátor. To vše je možné zahrnout do charakteristiky spisovatele Jaroslava Haška, jenž zemřel před 85 lety, 3. ledna 1923. Vedle Franze Kafky a Karla Čapka asi v cizině nejslavnější literát spjatý s Prahou dal světu postavu dobrého vojáka Švejka, ale napsal i bezpočet humoristických povídek a dalších textů. Zdroj: Zpravodajství ČTK

Japonská trojka
13.08.2010

Japonská trojka

Sputnik, má láska, tak zní další v češtině vydaný titul jednoho z nejvýznamnějších japonských spisovatelů současnosti. Hned na úvod můžeme konstatovat, že se jedná o román velice zdařilý, a to i v porovnání s předchozími díly, které u nás od tohoto autora vyšly (Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark, Konec světa & Hard – boiled Wonderland).

Jak si peklo představuje Japonec
13.08.2010

Jak si peklo představuje Japonec

Nakladatelství, které česky vydává právě Murakamiho, si z tvorby Jasutaky Cucuiho vybralo krátkou prózu z roku 2003, chytlavou nejen díky titulu Peklo. Kromě toho je to také kniha trochu cynická, v lákavé míře provokativní, přitom originální a zachovávající si vypravěčskou úroveň.

Bolestná cesta Ireny Kačírkové
13.08.2010

Bolestná cesta Ireny Kačírkové

Milovníci pohádek si Irenu Kačírkovou (1925–1985) pamatují jako půvabnou princeznu Drahomíru z filmu Byl jednou jeden král (1954). Ctitelé muzikálu Starci na chmelu (1964) zase jako přísnou profesorku. Málokdo však ví, že se měla stát partnerkou Jana Wericha ve filmu Císařův pekař a Pekařův císař a že roli už zkoušela. Roli Sirael jí ve Werichově verzi Golema nabídl režisér Jiří Krejčík, po jeho výměně za Martina Friče ale byla místo ní obsazena Nataša Gollová.

Mezi námi muži
13.08.2010

Mezi námi muži

Per Petterson (nar. 1952) nebyl donedávna zrovna známý autor. Za svůj život vydal zatím sedm knih a teprve román Na Sibiř z roku 1997 zabodoval u kritiky i čtenářů. Pettersonův předposlední román naproti tomu provází nebývalý ohlas i za hranicemi Skandinávie a autorovi už vynesl pět důležitých norských i zahraničních ocenění, z nichž nejdůležitější je bezpochyby International IMPAC Dublin Literary Award. Co způsobilo takový zájem zahraničních kritiků i nakladatelů? Nejspíš je to kombinace emocí, s nimiž kniha pracuje. Jak pěkně shrnuje Richard Allen Greene z BBC News — příběh je to „tender, touching and painful“, tedy křehký, dojemný a bolavý. Takové charakteristiky budí nejvyšší podezření. Po přečtení knihy zjistíme, že její kouzlo nespočívá ani tak ve vyprávěném, jako v tom, co řečeno nebylo. A pokud jde o dojemnost a bolavost, na mnohého čtenáře může kniha naopak působit studeně, vždyť její hrdinové se spolu skoro vůbec nebaví.

IRSKÝ TYGR válcuje tradice
13.08.2010

IRSKÝ TYGR válcuje tradice

„V Irsku se sice vyrábí viagra, ale my ji nepotřebujeme,“ říká náš průvodce John Weldon. „Používáme Guinness,“ směje se a pozvedá půllitr s jedním ze symbolů země. Víc než toto těžké, černé a trochu fádní pivo mi však chutnal živější polotmavý Smithwick. V hospodě Farrington's v centru Dublinu hrála kapela, lidé tleskali, podupávali nebo zpívali spolu s muzikanty. Ve zdejší oblasti Temple Bar jsou nejvyhlášenější podniky. A nad irskými lidovkami si uvědomíte, co všechno z nich okopírovala slavná americká country. V Dublinu je ideální, když bydlíte v hotelu na okraji centra. Většinu místních atrakcí pak obejdete pěšky: nejstarší irskou univerzitu Trinity College, katedrálu svatého Patrika, Dublinský hrad, muzeum pivovaru Guiness atd. Nemohu se ale ubránit pocitu, že velká část toho skutečného Irska je venku, až za městem.