Nejnovější

Torsten Pettersson – Dej mi své oči

Z přední i zadní strany je kniha „popsána“ citáty z recenzí: Dokonale vystavěný thriller… Čtenář je okamžitě vtažen do hrozivě hypnotického světa… Zručně napsaný detektivní příběh… Pozoruhodné literární dílo… Tajuplná smršť, která se řítí chladnou a nehybnou Skandinávií a převrací vše naruby… Najdeme ale uvnitř knihy opravdu tak poutavý obsah?

Jiří W. Procházka - Druhý krok nikam

Druhý krok nikam je sbírka povídek nejrůznějšího zaměření Jiřího W. Procházky. Tohoto autora jsem zatím znala jen ze série knih o Agentovi JFK. Byla jsem proto na knihu Druhý krok nikam opravdu zvědavá. I když jsem čekala ledacos, zaskočila mě, a to jen v tom dobrém slova smyslu.

Jiří W. Procházka - Druhý krok nikam

William Saroyan - Tracyho tygr

William Saroyan je u nás velmi známým autorem a jeho kniha Tracyho tygr stejně tak vešla ve známost a stala se velmi oblíbenou. Vzhledem k rozsahu se jedná spíše o rozsáhlejší povídku než o novelu. Tracyho tygr je nostalgickým příběhem, humorným vyprávěním, prodchnutým laskavou naivitou, o chlapci, který se stal mužem a o tygrovi, který vlastně nebyl tygr, ale černý panter…

Stephen King - Řbitov zviřátek

Na zadní straně přebalu knihy se skví nápis „Nejděsivější Kingova kniha, jaká kdy byla napsána.“ Tato věta mě samozřejmě zaujala a ještě víc pobídla v rozhodnutí si knihu přečíst. Dnes, po jejím přečtení si toto tvrzení ale dovoluji vyvrátit. Od Stephena Kinga jsem četla knihy mnohem děsivější, např. Osvícení.

Johannes Mario Simmel - Láska je jen slovo

Kniha Láska je jen slovo se letos dočkala dalšího vydání a již od svého vzniku vyvolávala velké ohlasy a kritiku - kladnou i zápornou. Troufám si říci, že tento titul je autorovým nejznámějším, jeho název znají i ti, co knihu nikdy nečetli. Mně byla tato kniha doporučena známými už dávno coby vynikající dílo, ale přečetla jsem ji teprve nedávno, v dospělém věku. Už během čtení příběhu mi bylo jasné, že se tato kniha zařadí mezi mé vůbec nejoblíbenější.

Guy de Maupassant - Miláček

Jedno z Maupassantových nejznámějších děl nás zavede do Francie poloviny 19. století. V tomto období vládly zdejším životem machinace s Alžírskem, jak hospodářské, tak i politické, a leckteří bankéři mohli snadno zbohatnout, jiní zase své finance ztráceli. Příběh popisuje prostředí novin La vie francaise, zavádí nás obecně do prostředí novinářů. Především ale ukazuje svět vyšší společnosti tehdejší Francie, jejich večírky, společenské akce a dýchánky, milence, milenky i každodenní život.

Elizabeth Peters - Ztracená oáza

Mám ráda detektivky – proto jsem si koupila nový titul americké autorky Barbary Mertz píšící pod pseudonymem Elizabeth Peters. Autorka je uznávaná egyptoložka a napsala již několik detektivních románů, které si mi moc líbily. Byla jsem zvědavá, jak se jí povedl tento titul, který na předchozí nepřímo navazuje.

Josef „Pepson“ Snětivý - Samolásky & soulásky

Josef „Pepson“ Snětivý své čtenářstvo obšťastňuje v malých dávkách, ale zato velmi pravidelně. Jeho knížky tedy nejsou rozsahem podobny dílům ruských realistů, ale o to častěji se na pultech objevují. Tématicky se příliš neodchylují. Ústředním ideou jsou vždy vztahy mezi muži a něžnějším pohlavím, který se v podání tohoto zpěváka, spisovatele, nakladatele a především všímavého realisty dá charakterizovat jedním Murphyho citátem: "Mezi inteligentním mužem a blbcem není žádný rozdíl, pokud se zamilují." Jeho příběhy se vyznačují úsměvným nadhledem, vtipným závěrem, úžasnými hláškami a to vše o tom, jak muži se při pohledu na ženskou sukni doslova změní v naivně (ne)myslící hormon.

Hejzlarová Taj-ťün, Hejzlar Josef - Na Řece

Trošku podivně asi zní tvrzení, že román „Na Řece“ je nádherný poeticky laděný příběh z doby druhé světové války, když kolem jsou masakrovány tisíce a tisíce civilistů. Je tomu ale skutečně tak. A to z jednoho prostého důvodu. Tento příběh je vyprávěn totiž dětskou hrdinkou.